Hned druhý den toto citovala všechna ruská mainstreamová média a ruský hlavní televizní kanál Rossija 1 k tomu měl dokonce debatu, kde padala ostrá slova na adresu české vlády, byly navrhovány sankce namířené proti České republice a dokonce se navrhovalo, že zlepšení vztahů s USA by nemělo být reflektováno na ČR a zákaz dovozu potravin a vybraných druhů zboží do Ruska by měl zůstat v platnosti i poté, co Rusko zruší dovozní sankce s ostatními zeměmi EU.
Člověk v tísni na Ukrajině distribuuje humanitární pomoc.
Europoslanec Jaromír Štětina poškozuje zájmy ČR a dnes tyto naše obavy došly naplnění. Získali jsme exkluzivní informace, že odvysílaná reportáž [1] ruské televize TVC je přímou odezvou na činnost Jaromíra Štětiny proti Ruské federaci. Informaci jsme dostali potvrzenou již ze dvou nezávislých ruských zdrojů. Jak už jsme dříve upozorňovali, ruská média nerozlišují vztahy mezi europoslanci a českou vládou.
Rusové nerozumí tomu, že europoslanec nemusí nezbytně prosazovat stejné cíle jako vláda. Výroky Jaromíra Štětiny jsou jeho vlastními myšlenkovými výtvory a není to oficiální postoj vlády ČR. Rusové však toto nerozlišují. Pokud je někdo europoslancem, podle jejich myšlení prosazuje zájmy ČR v EU a europoslanec je tak mluvčím nejen sám za sebe, ale i za celou českou vládu. Nemůže se prostě postavit a prohlásit před kamerami a celou Evropou, že EU je ve válce s Ruskem. Takové výroky jsou extrémně nebezpečné. A toto je důsledek.
Ruská televize TVC odvysílala reportáž, v níž obviňuje na východní Ukrajině kooptované zaměstnance Člověka v tísni [2], že kšeftují s humanitární pomocí, a že neziskovka se podílí na špionáži. Vedení neziskovky se proti těmto obviněním ohradilo. Problém Člověka v tísni je v tom, že v roce 2014 tuto neziskovku zařadila ruská služba FSB mezi tzv. „chudožniky“ (umělce), což je v kruzích ruských tajných služeb přezdívka pro nastrčené neziskovky, které pod krytím neziskového sektoru provádějí operační úkoly pro tajné služby, zatímco navenek jako „umělci“ hrají hru na neziskovku a pomáhání lidem. Odtud proto pochází tato přezdívka.
Zaměstnanci Člověka v tísni a jejich operace a telefonické i emailové kontakty jsou odposlouchávány již od května 2014 (informace zazněla v pořadu Vremja minulý rok v souvislosti s dokumentem o roku 1968 v Praze) a z interních komunikací vyplývá, že Člověk v tísní má operační krytí více než ve 12 státech světa, nejčastěji ve spolupráci s federální americkou humanitární organizací USAID. Podrobně se rozvědka zajímá o jednoho ze tří spoluzakladatelů Člověka v tísni, europoslance Jaromíra Štětinu.
Veškerá pomoc Člověka v tísni má loga EU, přestože jde o soukromou českou neziskovku. Nikde nenajdete ani českou vlajku.
Na Ukrajině čelí Člověk v tísni mnoha obviněním, které ale ne vždy musí být vinou vedení neziskovky v Praze, ale příčinou je nezměrná korupce na Ukrajině. Kšeftování s humanitární pomocí neprobíhá zdaleka jenom tam, ale problémy se objevují i v Česku. Člověk v tísni při povodních v roce 2002 v Karlíně poskytl materiální pomoc firmám a majitelům zaplavených domů, ale po skončení povodní začala neziskovka rozesílat faktury za poskytnutí agregátů na vysoušení, čerpadel a vyprošťovací techniky. Jak se podařilo naší redakci zjistit, jednalo se přitom o bezplatně zapůjčené vybavení, které poskytly pražské firmy neziskovce v rámci solidarity.
Neziskovka sice opravdu měla vlastní náklady na dopravu a logistiku vybavení, ale přesto je otázkou, jestli je morální, aby neziskovka účtovala lidem ze zaplavených domů zapůjčení techniky, kterou sama neziskovka má pouze zapůjčenou. Tímto nechceme tvrdit, že došlo k nějaké špatnosti, ale pokud neziskovka má potřebu něco zpoplatňovat, není to neziskovka, ale komerční charita. V Česku sice právní subjektivita „komerční charity“ neexistuje (na rozdíl třeba od Německa), ale pokud neziskovka provozuje zpoplatněnou činnost, měla by zvážit jiný obor, ve kterém chce působit.
Doněckým úřadům na Člověku v tísni vadí, že je na úrovni vedení této organizace úzce propojené s osobnostmi a organizacemi, které nejenom, že nejsou nestranné, jak by se od humanitární organizace očekávalo, ale že jsou naopak silně protirusky, silně proti-povstalecky (na Ukrajině, ovšem ne v Sýrii) a silně pro-ukrajinsky orientované.
Dárci Člověka v tísni.
Spoluzakladatelem Člověka v tísni není nikdo jiný, než právě Jaromír Štětina. Ten spoluzakládal tuto neziskovku se Šimonem Pánkem a Českou televizí, což je pro změnu natolik exponované protiruské médium, které Rossija 1 označila za nejnepřátelštější televizní stanici proti Rusku, hned po americké CNN. Ruské tajné služby si daly dohromady roli, kterou plní na Ukrajině Člověk v tísni. Spoluzakladatelem neziskovky je tak dnešní europoslanec, který mluví o tom, že EU je ve válce s Ruskem a spoluzakladatelem je také Česká televize, která tvrdí o Rusku to samé, pouze jinými slovy a s jiným mediálním akcentem. A Šimon Pánek má napojení na americké kruhy, pražskou ambasádu USA a americký USAID. Při pohledu na dárce neziskovky musí být i povstalcům jasné, že Člověk v tísni není tradiční humanitka, ale již zmíněný nastrčený „chudožnik“.
Odebrání akreditace Člověku v tísni pro humanitární operace na východě Ukrajiny je první odvetou proti Jaromíru Štětinovi za jeho výroky v Evropském parlamentu. Server AE News se snaží už dlouhou dobu varovat před dopadem nezodpovědných výroků tohoto europoslance na české firmy, ale také i na české humanitární organizace, které případnou odvetu schytají jako první. A zdaleka nejde jenom o Jaromíra Štětinu. Tuto medvědí službu České republice poskytují i různé neziskovky v čele s Evropskými hodnotami, jejichž jediným výsledkem činnosti je poškozování zájmů českého průmyslu v Rusku. Každá neziskovka by měla pracovat ve prospěch národních zájmů, ne cizích a už vůbec ne trans-atlantických, které přivádějí Evropu na pokraj válečné konfrontace s Ruskem.
Jak je vůbec možné, že veřejno-právní médium z daní českých občanů spoluprovozuje neziskovou organizaci? Opět se zde ukazuje, že Kavčí hory jsou stát ve státě a skrze neziskovou organizaci prosazuje své politické pohledy na Ukrajině. Představte si, že by ruská státní televize Rossija 1 založila s panem Žirinovským neziskovou společnost a s ní by operovala v České republice a rozdávala by humanitární pomoc chudým lidem podle jejich politického smýšlení, kdo je prorusky naladěný a kdo naopak. To by bylo řevu. Když ale totéž dělá pan Štětina a Česká televize skrze svého „chudožnika“ na Ukrajině, tak to má být v pořádku?
Člověk v tísni podle našich informací objíždí s humanitární pomocí vesnice v Doněcku s kamiony, které jsou polepené vlajkami EU a lidem dodávají pomoc s dovětkem, že lidé na Ukrajině pod kontrolou Kyjeva se mají lépe a tyto humanitární dávky dostávají každý den. To ovšem není pravda, na Ukrajině žádná Bruselem organizovaná plošná materiálová pomoc neběží, neběžela a nikdy nepoběží, protože na to nejsou peníze. Ovšem taková slova působí na lidi v Doněcku jako propaganda a politické působení s cílem demoralizovat obyvatelstvo a obrátit ho proti vlastní povstalecké vládě. V Německu za války se za takovou činnost střílelo do hlavy. Člověk v tísni přišel jen o akreditaci. Může být rád.
Problém je v tom, že Česká televize se vymkla z podkontroly občanů České republiky, Kavčí hory si dělají vlastní zahraniční politiku, redakce zpravodajství tam má vlastní politbyro a celé to platí český daňový soustrastník. Agilní europoslanec to tzv. politicky pokryje v parlamentu EU a Šimon Pánek pumpne Geroge Sorose skrze americkou ambasádu o peníze na zafinancování dalších „chudožniků“ na Ukrajině a v Rusku. Taková humanitka má potom v očích Rusů asi takovou kredibilitu jako Al Capone, když přišel na letiště a zeptali se ho, jestli nemá k proclení nějakou zbraň nebo alkohol. Drzost neziskových organizací obvykle narazí až ve chvíli, kdy jejich činnost začne vadit zájmům země, ve které působí. Budiž toto varováním české vládě, aby si promluvila s panem Štětinou a důrazně ho varovala, aby již neohrožoval bezpečnostní a průmyslové zájmy ČR ve vztahu k vybraným zemím na východ od republiky.
Zdroj: 1