V roce 1956 v Kujbyševě sovětská mládež slavila Nový rok. Mezi nimi byla i 18letá zaměstnankyně závodu na výrobu potrubí Zoja Karnauchovová, která jak i mnozí v tu dobu byla ateistka. Zoja byla na večírku sama, protože její přítel Nikolaj nepřijel. Podle legendy Zoja sundala z poličky ikonu Svatého Mikuláše a začala s ní tančit. Ale dlouho to netrvalo, mladá dívka ztuhla a byla bílá jako stěna.

Přítomní zavolali do nemocnice. Ale lékařská pomoc byla bezmocná. Když se ji lékaři snažili dát injekci, jehly nedokázaly projít kůží a lámaly se. Přesto byla dívka živá, dýchala, měla tep a pulz.

Hned po tomto příběhu dům chránili, dovnitř bez speciálního povolení nikoho nepouštěli.

Na Vánoce přišel nějaký jeromonach Serafim, kterému se podařilo vzít ikonu z rukou dívky a postavit ji na místo.

Zoja byla v takovém stavu 128 dnů až do Velikonoc.

Existují různé varianty toho, co se stalo se Zojí, když se dostala do normálního stavu. Někteří se domnívají, že zemřela, jiní říkají, že se dostala do psychiatrické léčebny a ostatní věří, že Zoja vstoupila do kláštera a žila tam do konce života.

Samozřejmě je málo faktů, které dokazují tento příběh. Ale odkud se zjevily fámy? A také můžeme konstatovat, že v termínu 14. — 20. ledna 1956 byly v Kujbyševě domu č. 84 na ulici Čkalovskaja opravdu pozorovány davy lidí od několika tisíc do

desítek tisíc lidí. Tehdy to označili za davovou psychózu. Ale příčina psychózy není známa, znovu vznikají otázky.

Dnes před více než 60 lety tato událost bouří společnost, třeba v roce 2009 režisér Alexandr Proškin natočil film „Zázrak".

Zdroj: 1