1. V Libyii se neplatilo za elektřinu. Elektřinu měli všichni občané zdarma.

Toto tvrzení není pravdivé. Občané za elektrickou energii platili – zpočátku paušálem a v posledních letech se instalovaly měřiče.

2. V Libyi se neplatily žádné úroky za půjčky, banky v Libyi vlastnil stát a podle zákona všichni občané dostávali půjčky s nulovými úroky.

Některé důležité banky se privatizovaly se zahraničním kapitálem – až 50 % (hlavně francouzské banky) tak, aby bylo zavedeno řádné bankovnictví. Bezúročné půjčky byly poskytovány státním zaměstnancům, kteří byli propuštěni ze státních služeb pro nadbytečnost a mohli si tak založit vlastní firmy.

3. Vlastnit dům či byt se v Libyii považovalo za lidské právo.

Ano, toto tvrzení je pravdivé. Plukovník Kaddáfí ve své Zelené knize napsal: „Příbytek je základní potřebou jak jednotlivce, tak i rodiny. Proto by ho neměli vlastnit jiní. Není svobody pro člověka, který žije v domě jiného, ať platí nájemné nebo nikoliv.“ (s. 17)

4. Všichni novomanželé v Libyi dostali od vlády částku v hodnotě 50.000 amerických dolarů na koupi svého prvního bytu.

Tuto částku nelze spolehlivě ověřit, zřejmě není pravdivá.

5. Školství a zdravotnictví bylo v Libyi bezplatné. Před Kaddáfím bylo jen 25 % Libyjců gramotných. Dnes je jich gramotných 83 %.

Ano, je to pravda. Libyjské zdravotnictví přirozeně není srovnatelné s evropskou úrovní, ale na africké a arabské poměry je velmi solidní. Hlavní problém představuje špatná organizace.

6. Pokud chtěli Libyjci farmařit, dostali do začátku zdarma pozemek, farmu, zařízení, semena a dobytek.

Nelze spolehlivě ověřit, ale určitě dostávali nějaké bezúročné půjčky.

7. Pokud se Libyjci chtěli vzdělávat nebo léčit v zahraničí, vláda financovala jejich studium či léčbu v cizině a navíc dostali měsíčně diety ve výši 2300 amerických dolarů.

Ano, je to pravda, ale netýkalo se to všech Libyjců.

8. Pokud si Libyjec koupil automobil, vláda ho dotovala částkou 50 % jeho ceny.

Ano, lidé mohli složit předem peníze, které se přepočítaly ve velice výhodném kurzu a po určité době jim bylo přiděleno vozidlo. Opět cituji Zelenou knihu: „Vozidlo je nutnou potřebou jak pro jednotlivce, tak pro rodinu. Vaše vozidlo by nemělo patřit jiným. V socialistické společnosti žádný člověk, ani jiný orgán nesmí vlastnit osobní dopravní prostředky za účelem jejich pronajímání, protože to je ovládání potřeb jiných.“ (s. 18)

9. Cena benzínu v Libyi byla 0,14 dolarů za litr.

Ano.

10. Libye neměla žádné státní dluhy a její finanční rezervy ve výší 150 miliard dolarů byly celosvětově zmrazeny.

Ano. Právě skutečnost, že Libye nebyla zadlužena u globálních banksterů a byla tak skutečně nezávislým státem, přiměla NATO ke svržení plukovníka Kaddáfího a zavlečení země pod kuratelu globálního kapitálu.

11. Pokud nemohl Libyjec najít zaměstnání po absolvování školy, vláda mu vyplácela průměrný plat v jeho profesi do doby, než zaměstnání našel.

Nelze spolehlivě ověřit. Nicméně téměř všichni Libyjci pracovali jako státní zaměstnanci a úředníci placení státem. Dělnické profese a manuální práce vykonávali gastarbeitři ze subsaharské Afriky, kteří během války ze země museli uprchnout, protože čelili lynčování a teroru rasistických povstalců.

12. Část příjmů z prodeje libyjské ropy přicházelo na individuální konto všech libyjských občanů.

Ne, o tomto kroku se pouze uvažovalo, ale nebyl realizován.

13. Matka, která porodila dítě, dostala 5000 amerických dolarů.

Porodné 5000 USD nelze spolehlivě ověřit, zřejmě to není pravda.

14. 40 bochníků chleba stálo v Libyi 0,15 dolaru.

Nikoliv bochníků, ale placek, kterým Arabové říkají chléb. V balíku je 5 nebo 10 placek. Housek bylo deset v jednom balíku za 0,8 USD.

15. 25 % Libyjců má univerzitní vzdělání.

Ano. V Zelené knize Kaddáfí napsal: „Vědění je přirozeným právem každého člověka, nikdo ho nesmí tohoto práva pod jakoukoli záminkou zbavovat… Nevědomost skončí tehdy, když se bude všechno podávat takové, jaké to ve skutečnosti je, a když znalosti budou přístupné každému člověku způsobem, jaký mu vyhovuje.“ (s. 32)

16. Kaddáfí realizoval největší světový zavodňovací projekt, aby byla voda k dispozici po celé libyjské poušti.

Ano, velká umělá řeka přivádí vodu z vrtů v libyjské poušti na pobřeží a zásobuje velká pobřežní města. Bohužel se touto vysoce kvalitní fosilní vodou, která se do podzemí dostala před tisíci lety, kdy byla dnešní poušť úrodnou oblastí, dosti plýtvá, a to i k zavlažování.

Ačkoliv ne vše ze „16 skutečností“ je pravda, obyčejný Libyjec si žil za džamáhíríje velmi slušně. To potvrzuje i Kaddáfího ukrajinská služebná, která se prý v mateřské zemi nikdy neměla tak dobře jako v Libyi. Vítězní bandité a islámští fundamentalisté, nazývaní eufemicky „opozice“, dosazení k moci osmiměsíčním bombardováním země letectvem NATO, už mnohokrát předvedli, jak si představují demokracii v praxi. Podle generálního tajemníka OSN Pan Ki Muna nová libyjská vláda zadržuje v žaláři asi 7000 vězňů, kteří byli uvězněni bez soudu, mnoho z nich je mučeno a někteří jsou zavřeni jen proto, že mají tmavší pleť.

Islámští fundamentalisté tak nahradili bombardování NATO kontrarevolučním násilím. „Rebelové“ přitom zdaleka neovládají celé území. V Tripolisu stále probíhají srážky se stoupenci Kaddáfího a pod zelenou vlajkou i nadále funguje Bání Valíd a celý jih země, kontrolovaný kmenem Tuaregů. O tom však média taktně mlčí, stejně jako o tom, že Libye „osvobozená“ západními kolonizátory, najatými katarskými žoldáky a teroristy z al-Kajdy, přijde o vyspělý sociální stát a zavedením práva šaríja se propadne zpět do středověku a chudoby, ve které se nacházela do roku 1969 než Kaddáfí svrhnul probritského krále Idríse. Západ se však může radovat – ovládl největší zásoby ropy na africkém kontinentu, zavlekl Libyi do područí globálního kapitálu a už se rýsují zakázky pro západní firmy, které zemi zničenou humanitárními bombami znovu vybudují.

Zdroj: 1