Tato válka podle něj klidně může být jaderná a vyhlazovací. „Možná si někdo z těch, kdo jadernou válku v Evropě přežijí, vzpomene na tento článek,“ dodává.

Použití chemických zbraní v Sýrii bez jednoznačně určeného viníka a následný útok USA řízenými střelami na syrskou základnu opět zvětšily pravděpodobnost velké války. Pokud se podíváme na podobný vývoj v historii, vždy končil válkou. Problém je v tom, že nová válka by se nekonala někde na konci světa, ale v Evropě, přestože počátek může být v Sýrii. Všem, kteří jásají nad islámským teroristickým útokem v petrohradském metru, mrtvými ruskými civilisty a nad americkým náletem v Sýrii to pravděpodobně nedochází.

Zdivočelá americká a evropská propaganda dokonce zpočátku obvinila z chemického útoku v Sýrii i Rusko. Situace se v tomto případě podobá období sestřelení dopravního letounu MH17 nad Ukrajinou. Divoká protiruská propaganda, poté neméně zuřivá proti separatistům a dodnes se nic jednoznačně nevyšetřilo. Přitom na tomto zločinu mohla vytloukat kapitál pouze současná zkorumpovaná a protinárodní ukrajinská vláda s podporou evropských a amerických médií. Rusko nemohlo získat nic, stejně jako separatisté. Jako podobnou stupiditu můžeme označit mediální propagandu obviňující ruskou politickou reprezentaci z toho, že páchá pumové atentáty vůči svým občanům, naposledy v Petrohradě. Média se přitom ohánějí jakýmsi nedůvěryhodným svědkem a všemožnými zoufale jednostrannými odborníky.

I v současnosti je zcela nejasné, kdo a jak použil chemické zbraně či látky. Chlór je totiž rozšířená chemikálie, která se vyrábí i u nás, a nikdo se proto nesnaží naši republiku bombardovat. Ve hře je mimo něj sarin, na který upozornili chemici syrské armády, asi proto, aby se prozradili jako útočníci.

Dosud není prokázán pachatel, a přesto americké námořnictvo zaútočilo. Docela by mne zajímalo, co by americký prezident dělal, kdyby se zjistilo, že chemické zbraně nebyly syrské a nepoužila je syrská armáda. Lhal by do roztrhání těla jako jeho předchůdci, nebo by se omluvil?

Čtyři různé verze

Pomineme-li jako naprostou fantasmagorii představu, že Rusko použilo chemické zbraně, zůstávají ve hře čtyři možné teorie.

A. Chemické zbraně byly použity na rozkaz syrského politického vedení reprezentovaného prezidentem Asadem. Zde si můžeme opět položit zásadní otázku, co by tím Asad získal. Jeho protivníci hledají jakoukoli záminku poštvat proti němu média a evropské obyvatelstvo. Za to mu určitě stovka mrtvých civilistů nestojí. Kromě toho je dobrým cílem, protože otázka použití chemických zbraní syrskou armádou proti islámským teroristům se již řešila. Výsledkem bylo mezinárodní mediální a politické tažení včetně vyhrůžek bombardováním, přičemž Sýrie v období 2013-2014 odevzdala veškeré chemické zbraně a výrobní kapacity. Potvrdili to inspektoři OSN. Chemikálie byly následně oficiálně zničeny, zčásti americkými armádními chemickými specialisty. Syrské vedení se zachovalo zcela korektně a podřídilo se mezinárodní inspekci a rozhodnutí OSN. Ovšem není jasné, zda američtí, případně jiní chemici zničili všechny předané syrské chemické zbraně a zda se dokonce některé z nich nedostaly do rukou teroristů, jako české zbraně z armádních přebytků, které pro tamní oblast převzala americká armáda. Vzhledem k opakovaně evidentně jednostrannému a nespravedlivému přístupu USA k Sýrii v době vlády prezidenta Obamy lze předpokládat cokoli. Zdá se, že podobný podivný přístup pokračuje.

B. Chemické zbraně použili syrští armádní velitelé bez vědomí prezidenta Asada. Vzhledem k nepřehlednosti bojů nelze zcela vyloučit ani tuto možnost. Dokonce nelze vyloučit, že bez vědomí prezidenta nějaké chemické zbraně ukryli. Nicméně je to nepravděpodobné, protože tresty za podraz na vlastního prezidenta by byly brutální. Stejně nelze zcela vyloučit, že se někdo nechal podplatit cizími tajnými službami, aby provedl tuto provokaci. Každý důstojník není spolehlivý a vlastenecký. To vidíme i u nás. V takovém případě by měl být viník nalezen a potrestán, ovšem nikoli celá armáda.

C. Chemické zbraně použili islámští teroristé bojující proti syrské armádě a v době leteckého útoku odpálili nádoby s nimi. Použití chemických zbraní teroristy bylo opakovaně doloženo v průběhu posledních dvou let. Pocházely ze Saúdské Arábie, která podepsala mezinárodní dohody a tom, že nebude vyrábět a skladovat takový materiál. Vůči Saúdské Arábii nebyly dodnes ze strany OSN, USA a zemí EU přijaty jakékoli sankce, natož aby došlo k bombardování jejích utajovaných skladů chemických zbraní. Celá akce může být provokací saúdských tajných služeb, které podporují teroristy v Sýrii. Na rozdíl od prezidenta Asada může Saúdská Arábie získat na mediální propagandě a štvanici proti Sýrii mnoho. Především se odvede pozornost od toho, že sponzoruje globální islámský terorismus, včetně islámské invaze do Evropy. D. Syrské letectvo mohlo skutečně zasáhnout sklad chemických zbraní teroristů, což uváděly ruské zdroje.

Zvláštní je, že v tomto případě zapracoval moment překvapení. Objevují se neověřené informace, že Rusové na základně byli varování, takže se stáhli z prostoru napadeného americkým úderem. Zde je zvláštní, že nezasáhla syrská protiletecká obrana. Řízené střely BGM-109 Tomahawk jsou podzvukové a létají v úzkých hladinách. Lze na ně úspěšně pálit i z pěchotních zbraní. Ruská armáda musela zjistit na svých radarech i satelitech, co se děje. Došlo k selhání komunikace, obrany, nebo něčemu jinému? Je zde tedy ještě jeden velký otazník.

Historická zkušenost

Nelze přehlédnout, že USA se opakovaně prohřešují porušováním mezinárodního práva, což je varováním pro všechny jejich spojence. Mnohdy stačí málo a ze spojence je protivník. Kromě toho nelze přehlédnout, že USA se opakovaně paktují s islámskými teroristy, počínaje válkou v Afghánistánu, občanskou válkou v Libyi, válkou v Iráku a v současnosti v Sýrii.

Lze připomenout opakovanou nepravdivou mediální propagandu používanou k zahájení ozbrojeného útoku na cizí země, bez mandátu OSN. Zde můžeme uvést občanskou válku v Jugoslávii, kde USA a řada zemí NATO obvinily srbskou armádu a policii z válečných zločinů, přičemž nejodpornější je komedie kolem údajného masakru ve Srebrenici. Při „humanitárním bombardování“ zahynuly tisíce srbských civilistů. Nakonec se prokázalo, že nejvíc vyhnaných a povražděných z Bosny a Kosova bylo Srbů. Zároveň na straně Bosňáků a kosovských Albánců bojovali příslušníci al-Káidy, v době, kdy USA oficiálně bojovaly proti globálnímu terorismu. K tomu můžeme připočítat více než podezřelou smrt srbského prezidenta Miloševiče v Haagu, než mohl vystoupit před soudem se svojí obhajobou vůči lži a válečným zločinům proti Srbsku, stejně jako fakt, že Kosovo je hlavní zemí tranzitu drog z Pákistánu a Afghánistánu do Evropy a místem dislokace dvou amerických vojenských základen. Při nedávném výzkumu více než 60 % obyvatel Bosny litovalo rozpadu Jugoslávie.

Dále je zde genocida Abcházců a Osetinců v Gruzii, kterou OSN, NATO, USA i EU dlouhodobě přehlížely. Když se jich po napadení gruzínskou armádou zastalo Rusko, byla proti němu vedena nenávistná a nepravdivá mediální kampaň.

Podobný uměle vytvářený problém je takzvaná anexe Krymu Ruskem. Především ruská armáda byla na Krymu legálně. Krym byl předán Ukrajině proti vůli výrazné většiny tamních obyvatel komunistickým vedením SSSR. Ve smlouvě mezi Ruskem a Ukrajinou z roku 1994 je dána možnost obyvatelům Krymu odtrhnout se od Ukrajiny, což se stále zamlčuje. Podle práva národů na sebeurčení má každý národ právo se zařadit tam, kde chce. Takto vznikla i naše republika v roce 1918 a nikdo se nechodil prosit do Vídně. Je zcela logické, že obyvatelé Krymu využili své právo, včetně převážné většiny ukrajinských vojáků a policistů. Nikde se nebojovalo. Při následném referendu neprokázali mezinárodní pozorovatelé podvody, ani nátlak na účastníky. Kdyby však ruská armáda neposkytla obyvatelům Krymu ochranu, došlo by k masakrům civilního obyvatelstva zfašizovanými dobrovolnickými prapory typu Azov jako na Donbase. Největší „zločin“ Ruska je v tom, že zabránilo genocidě civilního obyvatelstva a rozvratu země a připravované výstavbě dvou amerických základen na Krymu.

Snad nemá smysl se příliš rozepisovat o tom, že USA za podpory řady dalších zemí, především evropských, zahájily válku proti Iráku na základě nepravdivých obvinění z držení jaderných a chemických zbraní. Výsledkem bylo zpustošení země, podle irácké strany přes milion mrtvých, zamoření některých oblastí municí z ochuzeného uranu a nakonec i vznik takzvaného Islámského státu.

Nakonec můžeme uvést zničení Libye, která se stala rozvrácenou zemí a základnou teroristů po tažení zemí NATO a po mohutné mediální propagandě v USA i v EU. Některé zdroje uvádějí, že tažení proti Libyii včetně amerických náletů, mimochodem poměrně nepřesných, bylo vyvoláno nepravdivou mediální propagandou kolem letadla zničeného teroristy nad skotským Lockerbie. Podle nových informací se nejednalo o akci libyjské tajné služby, přestože Kaddáfí obětoval jednoho důstojníka a odpovědnost za teroristický čin přijal, aby ukončil sankce proti svojí zemi. Pravda se bude pravděpodobně obtížně dokazovat, ale teroristický útok údajně provedli íránští teroristé ve spolupráci s CIA, která potřebovala zahladit stopy po svých obchodech s drogami, a zároveň se vytvořil důvod k mediální propagandě vůči Libyi.

Přehlídka nepravdivých mediálních kampaní a válečných tažení ničících národy a nestabilizujících regiony příliš nepodporuje pravděpodobnost současné americké i evropské propagandy o syrských chemických zbraních. Scénář je stejný jako v Kosovu nebo v Iráku. Americké ozbrojené síly bez jednoznačného důvodu svévolně vojensky napadají cizí stát, který je nijak neohrožuje, stejně jako EU, či státy NATO, a který je od USA vzdálen tisíce kilometrů.

Zde bych připomněl, že kromě islámského terorismu existuje i státní terorismus, o němž se v našich médiích samozřejmě mlčí. Do značné míry se podobá takzvané hybridní válce, kterou vedou USA a NATO na Ukrajině. Již v roce 1975 definoval Brian Jenkins z americké analytické agentury Rand Corporation, placené vládou, mezinárodní terorismus takto: „Mezinárodní terorismus lze definovat jako akt násilí, nebo kampaň násilí mimo přijatelná pravidla a vymykající se diplomatickým a válečným zvyklostem.“ Dnešní Sýrie pod palbou nepravdivé propagandy a amerických řízených střel, jako když vyšije.

I taková videa se šíří internetem:

Quio bono

Vždy, když řeším nějakou bezpečností krizi, válku, či problém – kladu si základní otázku římského práva. V ne zcela přesném, ale česky pochopitelném překladu to znamená: „Kdo z toho má prospěch?“ Prezident Asad nikoli, ani Rusko ne.

Jednoznačně se jedná o pokračování válečné psychózy, která má přesvědčit evropské obyvatelstvo o potřebě války s Ruskem, bez ohledu na vlastní oběti. Příprava na válku se neustále zrychluje. Startuje horečné zbrojení, snahy o odvody mládeže, předání poloviny našich pozemních sil bundeswehru. Média udržují dlouhodobě vysoké napětí a hledají kdejaký důvod k útokům na Rusko. Ať jsou informace nepravdivé, nepravděpodobné, nelogické či nereálné, jsou předkládány jako svatá pravda.

Lze se důvodně obávat, že probíhá psychologická příprava obyvatelstva Evropy na velkou propagandistickou mediální lež na téma, jakoby Rusko napadlo Litvu, Polsko či Ukrajinu, nebo jen sestřelilo humanitárně bombardující americké letadlo nad Sýrií, kde americké letectvo nemá co pohledávat. Vzápětí bude následovat povyk o článku 5 Severoatlantické smlouvy a vypukne válečné tažení „Drang nach Osten“ podle nejlepších fašistických tradic. V rachotu rozjíždějící se války se již nikdo nebude starat, co je pravda. Servery a jiná mediální pracoviště, která budou volat po pravdě, se zakážou v rámci vyjímečného stavu. Možná si někdo z těch, kdo jadernou válku v Evropě přežijí, vzpomene na tento článek.

Zdroj: 1