Suju, manželka jednoho z uvězněných násilníků, tvrdí, že se svého muže bála, ale o jeho obětech říká: „Špinavé. To jak se oblékají. Nemají žádný stud, žádný strach z Alláha.“

V rozhovoru pro britský Daily Mail se ji zeptali, jestli je za nějakých okolností v pořádku ublížit mladým dívkám. Odpověděla: „Ne. Nemůžete ubližovat lidem. Alláh si to nepřeje.“

Nicméně poté dodala: „Ale jsou to ty dívky, které by si měly dávat pozor. Něco mu provedly, možná nějaké kouzlo. Teď jsem sama, bez peněz, bez života.“

Tři další ženy a dcera odsouzených se také vyjádřily, a ukázaly světu svůj pokřivený pohled na sex, znásilnění, a souhlas.

Dvě z žen se popsaly jako „nevěsty panny“ z Pakistánu, třetí se narodila v Británii. Všechny řekly, jak byly často svými hlídajícími manželi zneužívány, ale i přesto jen dvě byly ochotné znásilnění bílých dívek odsoudit.

„Muslimské ženy se svému muži musí odevzdat,“ říká jedna. „On chce, ona ne, ale musí,“ vysvětluje špatnou angličtinou.

„Dělal to tvrdě, bolelo to,“ říká jiná. „Vždy to bolelo. Říkal, že jsem jeho hračka. Řekla jsem ne, on mě srazil na zem, donutil mě plakat. Byl jako zvíře.“

„Můj otec je ve vězení, protože s ostatními znásilňoval malé bílé dívky,“ říká dcera jednoho z mužů.

„Nenávidím ho. Mou mámu osmkrát oplodnil, i když nechtěla. Slyšela jsem ji plakat. Šest dětí umřelo. Dělal jí to tak dlouho. Ale do vězení nikdy nešel.“

Když se jich novináři zeptali, jak by se cítily, kdyby jejich děti byly zdrogovány a znásilněny, souhlasily, že by je to rozhněvalo. Ale, jak jedna dodala: „Našim dětem se to stát nemůže, protože nejsou na ulici. Staráme se o ně.“

Zdroj: 1