Dalším důsledkem bude dopad na bezpečnostní situaci. Občané našeho státu neodevzdali své zbraně ani v době nacistické okupace. Nepochybně to neudělají ani teď a řada zbraní se přesune mimo legální sféru,“ říká vědecký pracovník v oboru přírodních věd Tomáš Vaněk, který se dlouhodobě zabývá otázkou držení zbraní. Ostře kritizuje, že senát neodsouhlasil novelu ústavy zaručující právo držet zbraně.

Co říkáte tomu, že v senátu nebyla schválena novela ústavního zákona zakotvující právo občanů podílet se na obraně státu?

Jen bych doplnil, že „za podmínek, které upravuje zákon“... Nejde (a nikdy nešlo) o jakési právo „střílet teroristy“ či se neomezeně ozbrojovat, jak jsme občas slýchali z úst médií a některých politiků.

Jinak celý průběh hlasování byl poněkud zvláštní. Napřed senát vysokou většinou hlasů (43 pro, jeden proti, 15 se zdrželo) podpořil petici „Proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU“, kterou podepsalo již 110 000 občanů. V usnesení se mimo jiné říká, že „není důvod, aby Česká republika omezovala nad rámec nezbytný pro boj s terorismem právo českých občanů držet zbraň pro osobní obranu“.

Senát se tak ocitl v poněkud schizofrenní situaci: napřed vysokou většinou hlasů podpořil výše uvedenou petici, a tím uznal, že se petentům děje ze strany EU křivda.

Poté ovšem těsně odmítl podpořit novelu ústavního zákona, která prošla vysokou většinou hlasů sněmovnou a která by toto bezpráví mohla minimálně částečně zhojit. Pro novelu hlasovalo 28, proti bylo 19 a zdrželo se 12 senátorů. Ke schválení potřebnou 3/5 většinou tedy chybělo osm hlasů.

Kdo novelu nepodpořil?

Byli to, čest výjimkám, především senátoři za ČSSD, KDU-ČSL a STAN. Někteří z nich se, musím říci, zcela alibisticky zdrželi. Výsledek byl samozřejmě stejný, jako by byli proti... Ale asi měli pocit, že to tak vypadá lépe.

Řada senátorů – i z ODS – nebyla přítomna... Co tomu říkáte?

Pokud jde o nepřítomné, celkově bylo na zasedání nepřítomno 22 senátorů ze všech senátních klubů, většinou z důvodu služebních cest, zdravotních důvodů (operace) a dalších povinností. Osobně se domnívám, že k nepřítomnosti řady z nich přispěla i skutečnost, že hlasování se podle programu očekávalo až následující den, tedy 7. 12. V některých případech mohlo jít i o snahu snížit potřebné kvórum. Nicméně pokud vím, i v případě přítomnosti většiny senátorů by byl celkový výsledek velice podobný vzhledem k předem známým preferencím jak klubů, tak i jednotlivců.

Jak hodnotíte rozpravu?

Zde se musím přiznat, že jsem občas propadal naprostému zoufalství, hlavně proto, že jsem z galerie neměl žádné právo do debaty zasahovat a evidentní, slušně řečeno „pochybení“ opravovat. Přitom v tomto případě neobstojí argument o nedostatku informací. Novela „ležela“ v senátu od konce června a času na seznámení se s problematikou bylo tedy více než dost. Dostatek technických informací také všichni dostali od zainteresovaných občanů, a to jak písemně, tak i na osobních schůzkách.

Přesto bylo z projevů nesouhlasících senátorů často jasné, že nevědí, o čem mluví, či to alespoň předstírají.

Důvod tohoto postupu mi byl a dosud je zcela nejasný. Galerie byla plná lidí, kteří byli s problematikou detailně seznámeni, a ti, kteří se pro velký zájem už na galerii nevešli, sledovali jednání z infocentra. Lidí, kteří problematice rozuměli, tam tedy bylo více než dost. Co si o senátorech předvádějících veřejně zcela elementární neznalost problematiky pomysleli, není snad třeba říkat.

Vůbec nejabsurdnější pro mne byl projev senátora Martínka z ČSSD…

Ano? V čem?

Stěžoval si, že mu někteří občané skrytě či otevřeně „vyhrožovali“, že pokud novelu nepodpoří, nebudou ho volit. Často je diskutován problém, že řada občanů nedostatečně chápe smysl a postupy zastupitelské demokracie, ale že to nechápe senátor a ještě to veřejně předvádí, je na hranici absurdity. Postavení a funkce senátora není přece nějaké „bohem dané“ privilegium. Je důsledkem svobodné volby občanů, kteří volí svého zastupitele proto, aby hájil jejich zájmy. A když je nehájí či přímo hájit odmítá, nevolí ho a volí někoho jiného. Že to nechápe člen ČSSD po posledním volebním fiasku, je nepochopitelné a že tento postup dokonce pokládá za vyhrožování, svědčí o tom, že se ČSSD příliš nepoučila.

Věc je přitom prostá – pokud mi v servisu špatně opraví auto, jdu příště jinam. Zvláště pak když ještě místo omluvy remcají. A ve volbách to funguje úplně stejně, i když s delším časovým posunem.

Co říkáte argumentům senátora Čunka?

Podobné argumenty jsem v osobním rozhovoru slyšel již od jiných senátorů. V zásadě vypadají rozumně… Takto navržená novela nepomůže, tak ji pojďme společně udělat pořádně. Bohužel jako vždy je „ďábel ukryt v detailu“. Takže zaprvé je všeobecně známo, že právníci občas pravdu mají a občas nemají, a pozná se to až „v procesu“ samém. Takže není důvod to nezkusit. Zadruhé navržená novela měla smysl i symbolický, jejím zamítnutím byla zdůrazněna symbolika úplně jiná (My vám nepomůžeme). A nakonec – názor „udělejme to pořádně“ naprosto popírá reálnou situaci danou změnou složení parlamentu a časové hledisko, protože lhůta k implementaci skončí koncem příštího roku. Přesněji řečeno teoreticky návrh vypadá správně, ale není realizovatelný. Cui bono?

A co postoj Jiřího Dienstbiera?

Postoj senátora Dienstbiera je trvale neměnný. Řečeno stručně – zbraně v rukou občanů jsou pro něj něco ideově neakceptovatelného a stejně neakceptovatelný, ba přímo svatokrádežný je pro něj odpor proti čemukoliv, co pochází z úrovně EU.

Budou senátní volby. Měli by to voliči svým senátorům „spočítat“?

Nepochybně i já se teď dopustím, nejen podle senátora Martínka, „vyhrožování“ připomínkou, že příští rok se bude obměňovat 1/3 senátu. A vzhledem k ministerstvem vnitra publikovaným odhadům dopadů směrnice na majetky občanů, které měla právě zamítnutá novela odstranit či zmírnit, může si již dnes řada z nich spočítat, kolik je to bude stát. Zda a jaké z toho vyvodí důsledky, je již věc jiná.

Jaké tedy očekáváte dopady evropské směrnice na základě návrhu zákona z dílny ministerstva vnitra, který ji implementuje?

Měl jsem možnost si ten návrh prostudovat ve fázi připomínkování a pevně věřím, že ho Poslanecká sněmovna ve verzi, kterou jsem si přečetl, zamítne, a to hned z celé řady důvodů.

Věcně totiž akceptuje směrnici v plném rozsahu, a je tedy v přímém rozporu s usnesením Ssenátu, který vládu vyzývá, aby „důsledně dbala na ochranu práv oprávněných držitelů zbraní, zejména pak u těch částí směrnice, kde omezující či zakazující ustanovení zjevně nemají souvislost s avizovaným bojem s terorismem“.

Pro ty, kteří neznají detaily, jde nejen o zbraně samonabíjecí, ale třeba i o povinnou registraci předovek a klasických „poplašňáků“ a nutnost na ně získat „zbrojní průkaz“. Pokusil jsem se, na základě podkladů Ministerstva vnitra ČR, spočítat finanční dopady tohoto nesmyslu a vyšlo mi číslo v rozsahu pěti až deseti miliard korun (tento rozdíl je dán technickou nejasností směrnice). Tyto prostředky zaplatí, ať přímo či nepřímo, nejen majitelé zbraní, ale i všichni ostatní občané, protože administrativní náklady hradí stát z daní občanů.

Občané budou tedy díky této zrůdnosti z Bruselu, kterou chce ministerstvo implementovat, připraveni nejen o svá práva, ale i o své majetky.

Dalším důsledkem bude dopad na bezpečnostní situaci. Občané našeho státu neodevzdali své zbraně ani v době nacistické okupace. Nepochybně to neudělají ani teď a řada zbraní se přesune mimo legální sféru.

Toto riziko pokládá za velice vážné i samo ministerstvo vnitra a není důvod mu to nevěřit. A v neposlední řadě dojde na dopady politické. Z historie je známo, že zbraně v naší novodobé historii občanům sebrali nacisté a po nich komunisté. A teď to dělá EU.

Přitom jde o problém zcela konkrétní a hmatatelný (každý dotčený si snadno spočítá, o kolik peněz on osobně přijde či kolik bude muset zaplatit). Je tedy nepochybné, že to lidé zohlední ve svých politických postojích a vztahu k EU.

Co bude dál a co se dá dělat? Lze třeba počkat na „nový senát“ po říjnových volbách a prosazovat, aby novelu ústavy zakotvující právo držet zbraň zkusila prohlasovat nynější sněmovna?

Jistě. Občané si naštěstí pomalu začínají uvědomovat, že pádem komunistického režimu nenastal automaticky „ráj“, jak mnozí doufali, a že se o svá práva a svobody musejí být schopni poprat, jinak o ně přijdou. Těch 110 tisíc podpisů pod peticí je toho důkazem. A je nezbytné v tomto trendu pokračovat.

Zdroj: 1