Podle německých námořních archivů, dva měsíce poté, co se Německo vzdalo spojencům v dubnu 1945, německá ponorka U-530 opustila přístav Kiel a směřovala k Antarktidě. Jakmile ponorka dorazila na Jižní pól, 16 členů posádky bylo pověřeno stavbou ledové jeskyně v regionu Nové Švábsko. Německá ponorka poté připlula do argentinského přístavu Mar-del-Plata a vzdala se úřadům. V srpnu 1945, jeden měsíc a sedm dní po kapitulaci U-530, připlula ponorka U-977 do vod Mar-del-Plata a vzdala se úřadům.
V roce 1946 byla zahájena operace Highjump jako součást námořního antarktického rozvojového projektu USA, jež organizoval ministr námořnictva James Forrestal.
Pracovní skupina se skládala z více než 40 lodí, včetně dvou torpédoborců a letadlové lodi USS Philippine Sea, několika letadel vybavených trimetriconem (tajnou špionážní kamerou), magnetometrem (zaznamenávajícím magnetické anomálie) a nedávno vyvinutými proudovými pomocnými vzletovými lahvemi (JATO), které pomáhaly se startem na krátké přistávací dráze letadlové lodi, nebo pro vzlety na pevném ledu.
Výzkumníci si dlouho mysleli, že historka o námořním mapování není nic víc než krytí reálné operace. Hledali podzemní nacistickou základnu (Base-211), kde skladovali německé Vrily, létající talíře známé jako flugscheiben a rtutí poháněné kosmické lodě známé jako jenseitsflugmaschines.
V roce 1947 admirál Richard Byrd řekl: „Projekt byl nutný pro USA, aby zajistil obranné akce proti nepřátelským bojovníkům, kteří pocházejí z polárních oblastí.“
Byl to potenciální odkaz na sovětská letadla nebo nacistické Luftwaffe útočící na Spojené státy z Antarktidy? Nikdy to neobjasnil. Krátce po tiskové konferenci admirála Byrda, uvedl sovětský námořní časopis Red Fleet: „Opatření USA v Antarktidě dosvědčují, že americké vojenské kruhy se snaží si podrobit polární oblasti a vytvořit trvalé základny pro jejich ozbrojené síly.“ V dalším podivném zvratu vlády Nového Zélandu, Austrálie a Chile požádaly, aby se jejich armády mohly připojit k Operaci Highjump, ale účast jim byla odepřena.
V roce 1948 byla druhá pracovní skupina s názvem Operace Windmill poslána vyfotit Nové Švábsko, opět za údajným účelem mapování. Ačkoli zřejmě ve svém úkolu uspěli, vláda dosud tyto fotografie nezveřejnila a nikdy nebyl udán důvod, proč k tomu nedošlo.
Někteří se domnívají, že důvodem, proč fotky nebyly zveřejněny je to, že tato vojenská operace byla ve skutečnosti průzkumem a obnovení mise. V roce 1949 ministr obrany James Forrestal, blízký přítel admirála Byrda, byl poslán do Námořní nemocnice Bethesda. S personálem nemocnice začal mluvit o operaci Highjump, vášnivě mluvil o UFO, Atlantidě a podzemních městech nacistů. Byly mu odepřeny návštěvy včetně jeho manželky a krátce nato „vypadl“ z okna nemocnice a zemřel.
VRIL Nazi UFO Complete Aktuální fotografie létajícíh talířů Vril Oficiální zpráva říká, že spáchal sebevraždu, ale vytrvale se šušká, že byl zavražděn vládními agenty, aby dále nemluvil o tom, co bylo skutečně nalezeno na pláních Antarktidy během operace Highjump. Celá pravda nemůže nikdy vyjít na světlo, ale to, co je známo je, že mnoho amerického vojenského personálu překvapivě přišlo o život během Operace Highjump; během předpokládané operace mapování, která by měla být zcela bezpečná.
Také několik letadel bylo během operace sestřeleno, včetně George One, který podle dokumentů prostě záhadně „vybuchl“ nad ledem při počátečním letu nad Antarktidou. Díky britské zpravodajské službě víme, že vyspělé stealth Foo Fightery a létající talíře Vril byly vyvinuty a testovány v Německém institutu pro letecký rozvoj.
Další motiv spojený s účastí nacistů v Antarktidě je, že se říkalo, že je vstupem do ztracené árijské vlasti Thule. Zatímco byla Antarktida spojena se ztraceným kontinentem Atlantidou, vazba na Thule byla méně patrná. Thule (také známé jako Thula, Thyle, Thila, Tila, Tyle nebo Tylen) poprvé popsal řecký průzkumník Pytheas při svých cestách mezi lety 330 – 320 před naším letopočtem.
V roce 150 n.l., řecký spisovatel Antonius Diogenes napsal The Wonders Beyond Thule. Ačkoli literárně zajímavé, jen málo toto dílo odhalilo o tajemství Thule. Ve středověkém zeměpisu se o Thule hovořilo jako o vzdáleném místě nacházejícím se mimo „hranice známého světa“. Okultní mystici věří v historické Thule (označované také jako Hyperborea) jako místo odkud pochází árijské rasy.
Co dělala americká armáda v Antarktidě v letech 1946 a 1947? Byli na rutinní misi mapování nebo se snažili sblížit se zbytkem nacistů s pokročilou alternativní technologií?
Skutečně nacisté vybudovali v Antarktidě vojenskou základnu nebo tam ukryli obrovské množství zlata v naději, že budou moci v budoucnu financovat vzkříšení Čtvrté říše? Nebo se jim, jak někteří tvrdí, podařilo objevit ztracenou zemi Atlantidu nebo Thule? Možná se to určitě nebudeme vědět nikdy, ale v roce 2001 americká národní zpravodajská služba geoprostoru a podprůrný úřad pro Aero-geofyzikální výzkum potvrdili existenci magnetických anomálií na východním břehu jezera Vostok v Antarktidě, odpovídající uměle vytvořené struktuře.
Nedávno, v říjnu 2006, oceánografický institut Scripps uvedl, že objevil několik dosud neznámých jezer pod ledovým příkrovem Antarktidy. Tato jezera leží pod 701 metry stlačeného sněhu a ledu. Mohla by tato anomálie být součástí podzemní nacistické základny, kterou agenti USA hledali během operace Highjump? Něco v Antarktidě bylo skutečně objeveno. Jedna z otázek, která si žádá odpověď je, zda to nacisté, ať už to bylo cokoliv, našli první?
Kniha vydaná v roce 1978 s názvem Tajné nacistické polární expedice (Secret Nazi Polar Expeditions), vypráví o tom, jak Němci vzali na loď malé letadlo, které vypustili z lodi po dosažení ledů poblíž Antarktidy. Přeletělo ledové pláně Antarktidy, pravděpodobně při průzkumném letu, a pak se vrátilo zpět na loď. Ale kniha neříká nic o tom, co bylo údajně nalezeno nebo co nacisté věřili, že je vstupem do vnitřní (duté) země.
Zajímavý dokument, který se nedávno objevil, získal Joe Watson z Talkeetna, Aljaška. Pan Watson tvrdí, že je to kopie dopisu napsaného 2. března 1985 v němčině z německé ponorky členem posádky, který byl na palubě. Je v něm uvedena jistá souřadnice pro jejich misi, která zřejmě vedla na cestu do středu Země. Jejich ponorka byla označena U-209 pod velením kapitána Heinricha Brodda. Na obrázku níže je kopie původně ručně psaného dopisu od Karla Ungera, člena posádky U-209, stejně jako anglický překlad. V něm Karl potvrdil, že Země je skutečně dutá a že úspěšně navštívili vnitřní obydlenou Zemi německou ponorkou U-209 po 2. světové válce, kdy bylo zničeno Německo.
Dopis byl odeslán jeho příteli na povrchu světa, který dal jednu kopii panu Woodardovi, který dal kopii Joe Watsonovi. Karel poslal dopis z duté Země přes německou kolonii v Brazílii, která nalezla jeskyni, jež sahá až na druhou stranu duté Země již mnoho let předtím. Tato německá kolonie je zdokumentována v Genezis pro Nový Věk, která údajně objevila vchod do jeskyně již v letech 1500. Když člověk hledá v německých archivech informace o zmizelé ponorce U-209, ukáže se, že tato ponorka byla skutečně prohlášena za zmizelou.
Dne 5. července 1943 byla poslední hlášená pozice mezi Grónském a Islandem na souřadnicích 52° 00′ severní šířky 38° 00′ západní délky. Ve zprávě se uvádí, že velitelem ponorky byl Heindrich Brodda. Krom toho, dokumenty získané od sovětů na konci 2. světové války, které se objevili v poslední době ukazují mapy z roku 1944 z Třetí říše popisující nejen přímý průchod, který využívali německé ponorky pro přístup do této podzemní domény, ale také kompletní mapy obou hemisfér vnitřní říše Agharty, mýtického obydleného podzemního světa.
Snímek obrazovky 2015-12-15 v 16.54.50 Pokud se to zdá až příliš neuvěřitelné, porovnejte mapy s mapou, kterou připravil slavný tyroslký kartograf a umělec Heinrich C. Berann pro Národní geografickou společnost roku 1966. Následující mapa jasně ukazuje kontinent Antarktidy bez ledového pokryvu:
Fascinujícím detailem je, že podvodní průchody probíhají po celé délce kontinentu a zdá se, že se sbíhají v přesném místě označeném jako otvor do hlubin vnitřní nebo podzemní Země. Níže přísně tajné pokyny pro nacistické ponorky pro plavbu do vnitřního království Agarthy.
U-Boat Agartha Hollow Earth - Thule Nazi V průkopnickém bestselleru Mapa starověkých králů moře (Map of the Ancient Sea Kings) Charlese Hapgooda (1904 – 1982), profesor historie na Springfield College v Massachusetts, vyslovil prvně teorii, že Atlantida se nacházela v Antarktidě a zanikla vysídlením.
Ve svém bestselleru Když spadla obloha: Hledání Atlantidy (When the sky fell: In search of Atlantis), Rand podpořil myšlenku, že pod ledem Antarktidy existují pozůstatky Atlantidy. Mohli by mít pravdu?
Zdroj: 1
