Ve zkratce: Stát říká, že platba za jistič je nutná, protože podle kapacity jističů (tj. maximálního odběru proudu) se musí stavět přenosová soustava, tedy čím větší jističe, tím se musí více investovat do vedení, transformačních stanic a podobně. Není to pravda.

Podívejte se na níže uvedenou tabulku, za kterou děkuji autorovi panu Šilarovi. Je tam vidět, v jakých variantách to bude pro spotřebitele levnější u typických jističů (3x20 a 3x25) a v jakých dražší a o kolik - zelené a červené řádky. Můžete si tak snadno z vaší spotřeby a kapacity jističe (stačí se podívat do skříně, je to na něm napsáno) zjistit, jak na tom po “úpravě cen” budete.

Domácí jističe nejsou naddimenzované

Jak velký jistič vlastně domácnost potřebuje? Není příliš pravda, že jističe jsou mnohonásobně naddimenzované a je možné je bezproblémově měnit za nižší, dimenzování jističů ostatně určuje norma; když se projektuje dům nebo byt, postupuje se podle této normy, která je rozumná a ví, jaké spotřebiče se obvykle používají.

V domácnostech je běžně používaný jistič 3x25 A, protože plejáda spotřebičů je pestrá a dost často se zapínají současně - rodina přijde domů, pustí se pračka, myčka, sklokeramická deska, kávovar, světla, počítače, televize… Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že občas i jistič 3x25, který mám doma, umí “vyhodit pojistky”, když se toho pustí hodně. Mimochodem, 3x25 je jistič, který se do rodinných domků instaluje nyní takřka výhradně, potvrdil mně známý elektrikář.

Velký jističový podfuk - o co vlastně jde?

Energetický regulační úřad (ERÚ) připravuje změny v účtování spotřeby elektřiny. Nově by se domácnostem měly počítat distribuční poplatky a poplatky na obnovitelné zdroje energie nikoli na základě spotřeby elektřiny v kWh, ale podle velikosti hlavního jističe. Cena za 1 kWh by totiž přestala být důležitá. Ačkoli ERÚ tvrdí opak, důsledkem změn budou nejspíš vyšší náklady na elektřinu pro většinu domácností, některá odběrná místa (chalupy, zahrady) s velkou kapacitou jističe, ale na tom budou s náklady na energii znatelně hůře.

Nový systém účtování spotřeby elektřiny velmi nahrává distributorům, kteří vyšší paušály nepochybně uvítají. Co je však horší, daleko méně motivuje spotřebitele k úsporám. Nový způsob účtování také nejspíš velmi zahýbe s kalkulacemi návratnosti různých systémů pro využívání zelené energie.

Jistě by bylo možné jistič vyměnit za menší, ale to by člověk musel skutečně dělat kombinatoriku při běžném používání domácnosti: teď jede pračka, tak nepustím rychlovarnou konvici, počkám až dopere. To by jistě šlo, ale běžné domácnosti na toto snížení komfortu nepřistoupí; pravděpodobně takto budou uvažovat jen lidé, kteří dnes doslova obracejí každou korunu. High-tech řešení je pak pořídit si baterii (á la Tesla Powerwall), která se bude nabíjet malým nominálním příkonem - tj. přes malý jistič - ale vydávat může velké proudy. Jenomže to je zatím cenově nedostupná věc, vyžaduje překopání elektroinstalace, takže spíše pro velké fandy.

Elektrická síť je dimenzována na "praktické maximum" spotřeby

Stát říká, že platba za jistič je nutná, protože podle kapacity jističů (tj. maximálního odběru proudu) se musí stavět přenosová soustava, tedy čím větší jističe, tím se musí více investovat do vedení, transformačních stanic a podobně. Nemám rád silná slova, ale tady nemohu jinak: toto tvrzení je prakticky čistou lží. Přenosová soustava se dimenzuje na spotřebu reálnou, která s kapacitou jističů nic společného nemá - právě tak jako silnice, dálnice, křižovatky atd se dimenzují na reálný provoz, nikoli na případ, kdy všichni řidiči v jednu vteřinu sednou do aut a vydají se na cestu.

Dimenzuje se na praktické maximum nastávající v reálných podmínkách, nikoli na maximum teoretické. Toto dovodím několika čísly. Spotřeba domácností činí cca 25% celkové spotřeby energie u nás, převážnou většinu tedy mají na svědomí firmy, průmysl. Pokud by všechny domácnosti najednou spustily všechny spotřebiče až na kapacitu svých jističů, došlo by ke zvýšení výkonu, který desetkrát přesahuje celkový instalovaný výkon všech českých elektráren - tedy nejsme schopní vůbec takové množství energie vyrobit, natož tak přenést. A schválený zákon na tomto samozřejmě nic nemění - i když si domácnosti vymění jističe za o něco menší (tj. namísto 3x25 například 3x20), nebude český elektrárenský systém, tedy jak elektrárny, tak přenosová soustava, na toto dimenzována.

Spočítejte si to sami: celkový instalovaný výkon je cca 23 GW, je u nás 1.3 mil. domácností, přesnou průměrnou velikost jističe samozřejmě neznám, ale odhad 3x20 A by měl být blízko realitě. Napětí 220 V, vzorec: výkon = napětí . proud. Když to po mě nějaký echt elektrikář přepočte, budu rád.

Distribuce energie je u nás předražená

Abychom byli korektní, musíme si zodpovědět otázku, zda skutečně náklady na distribuci a přenos nejsou tak vysoké, jak je nám předkládáno - pokud ano, pak se vlastně s novým systémem plateb musíme smířit, protože spravedlivě pokrývá náklady. Dobrou nápovědu dají podklady na EIA, kde je současný stav i prognózy daleko do budoucnosti. EIA uvádí, že náklady na výrobu elektrické energie v roce 2015 činí 6.7 (cent/kWh), distribuce a přenos pak 3.8 (cent/kWh), poměr je tedy cca dvě třetiny-jedna třetina. V prognózách se tento poměr v podstatě nemění, nepatrně rychleji roste jen transmise než výroba a distribuce. Tato čísla samozřejmě nejsou pro ČR, ale celý vyspělý svět používá pro výrobu i přenos v podstatě stejné technologie, není důvod se domnívat, proč zrovna u nás by to mělo být jinak.

Z těchto čísel se tedy zdá, že platit v budoucnu až dvě třetiny částky za přenos a distribuci je silně předražené. Přesných čísel pro ČR se ale asi nedobereme, protože je-li vlastníkem elektráren i distribuční soustavy jedna a tatáž firma, může si náklady rozpočítat dle víceméně dle libosti.

Přenosová soustava je v ČR zastaralá

Aby to bylo ještě složitější: uvádí se, že přenosová soustava ČR bude potřebovat obrovské investice, zachytil jsem částku 300 miliard korun. Zdůvodňuje se to “přetoky z Německa”, ale to již tuším na Energomonitoru vyvrátil Patrick Zandl. Faktem je, že přenosová soustava u nás je stará mnoho desítek let - byla to jedna z největších “staveb socialismu” - a jednoduše se blíží konci své životnosti.

Proč ji ale ČEZ v dobách, kdy vydělával 50 miliard ročně, jako správný hospodář průběžně neinovoval? (Snadná odpověď: protože manažeři byli motivováni krátkodobým ekonomickým výkonem firmy, čekali jste snad něco jiného?). ERÚ, tedy regulátor trhu nyní říká, že nechce nikoho poškodit, že když se ukáže, že tarify, se kterými přišel, někoho poškodí, pak je upraví, cituji ředitelku ERÚ: “Budou-li zásadní výhrady k tarifům s nejnižší spotřebou, což očekávám, budeme je upravovat”. Napadne nás ovšem otázka: co tedy dělali energetičtí profíci v ERÚ posledního půl roku, tedy od schválení zákona k vydání tarifů? Potřebovali k tomu skutečně výpočty nás amatérů, aby mu ukázaly, že zákon poškodí domácnosti s nízkou spotřebou?

Kdo je viníkem této situace? Není jím - pro mnohé překvapivě - ČEZ, ač je, dle mého nepochybně, hlavním hybatelem. ČEZ jako každá firma usiluje o podnikatelský úspěch - vyšší tržby, vyšší podíl na trhu (nelze si nevšimnout, že tento tah jde také proti plynárenství a teplárenství, tedy konkurentům ČEZu na energetickém trhu), vyšší profit. Lobbování je nepěkná, ale legitimní aktivita, pokud tedy není doprovázena korupcí. Viníkem je jednoznačně stát - od zákonodárců, kteří úpravu energetického zákona otevírajícího dvířka k této úpravě schválili, přes vládu až k regulátorovi, což je ovšem zase státní úřad. (Tohle je laciný špílec, ale řekli si o něj sami: v roce 2011 měl ERÚ 102 zaměstnanců a rozpočet 100 mil. Kč. V roce 2016 má 296 zaměstnanců a rozpočet 297 mil. Že jim ale přibylo práce! Asi jsme anektovali Polsko nebo tak něco).

Tato věta v závěru zní docela bizarně: ČEZ jako forma daně uvalená na občany a podnikatele. Pro stát je 30-50 miliard ročně vydividendovaných z ČEZu manou z nebes, padesát miliard je celý půlka schodku rozpočtu. Pokud by stát neměl ČEZ, musel by zvýšit daně, což je nejjistější cesta k pádu vlády, jak jsme už ostatně poznali. Vzhledem k tomu, že energetický byznys se dostává do trablů - je to normální, velká průmyslová odvětví mají vždy cykličnost, nyní to jde dolů, za deset let třeba zase nahoru - je potřeba nějak zabezpečit, aby stát o “ČEZ daň” nepřišel. Taky z toho máte pocit, že to není problém konkrétní vlády, strany, premiéra nebo ministra, ale že je pokažený celý systém?

Zdroj: nazeleno.cz

Zdroj: 1