Nejprve se opřel do politiky, v níž je u nás velké množství neuvěřitelně neschopných lidí. Některé dokonce jmenoval osobně. Na straně druhé ale považuje zklamání lidi z politiky za jeden z největších omylů. Všechno to, co lidem připadá v politice nekorektní, jsou běžné politické nástroje, stejné celá staletí. „Ono to v politice jinak nejde, ale my bychom pořád chtěli, aby byla kurva zároveň poctivá,“ řekl s drtivou upřímností a uvedl některé historické případy, například norimberský proces. Jako další příklad uvedl idealizovanou první republiku. Jeho tety se prý chodily dívat do parlamentu, jak se tam poslanci fackují.

Stejně upřímná (a pro mnohé překvapivá) byla i jeho odpověď na otázku, zda dnes mají čeští herci právo na nějakou hlasitou nespokojenost. Když se nad tím podivil, redaktor mu podstrčil, že by to třeba mohly být platy v divadlech. Na to Nárožný odpověděl, že měli jít studovat bankovnictví, kde jsou mzdy vyšší. Je to prý něco podobného, jako kdyby si mniši stěžovali, že v klášteře nejsou ženský.

Na otázku, zda by on sám šel do politiky, s odporem reagoval: „Proboha ne! Já pro politiku nejsem ten pravý, nenosím teflonový kabát, po kterém všechno steče, a kdyby o mně měly vycházet karikatury, jak jsem blbej, tak by mi to vadilo.“ Stejně jako to, že politik toho musí hodně skousnout, bylo by mu rovněž proti srsti, že politik musí podat ruku někomu, koho si hluboce neváží.

Pak se však řeč stočila na problém uprchlíků, který před pěti lety zdaleka nebyl tak aktuální, jako nyní. Podle Nárožného je lidstvo nepoučitelné a stále opakuje své chyby. Zatímco o české politice mluvil naprosto bez obav, co se uprchlíků týče, byl ale najednou opatrný. Odkazoval na případ člena představenstva německé banky, který řekl, že kvůli uprchlíkům Německo hloupne. A z postu ho vyhodili. Pozastavil se nad tím, že člověk, který napíše, co si myslí, je najednou nepřítel státu. „Je tu spousta problémů, na které by se měly evropské země připravovat, o kterých by se mělo citlivě diskutovat, ale nediskutuje se,“ postěžoval si Petr Nárožný. Připomněl také vizi Muamara Kaddáfího, že islám nakonec může vyhrát dělohou. Jestliže má německá rodina jedno dítě a turecká jich má osm, tak časem bude v Německu logicky víc Turků.

Nárožný se již tehdy obával, že jeho vize je velmi reálná, protože Evropa pomalu vymírá. Mladých Evropanů bude stále méně, ale to se nedá rychle změnit. Navíc se Evropa neumí bránit. „Zahyneme, ale na našem náhrobku bude nápis, že jsme byli humanisté,“ dodal prorocky. Je zajímavé, že jeho názory vyvolaly velmi souhlasné i nesouhlasné reakce, názorové souboje mezi pravicově a levicově orientovanými čtenáři, ale o časované bombě v podobě uprchlíků se téměř nikdo nezmínil.

Zdroj: 1