Kde je v tomto procesu nějaká demokratická kontrola? Kde je v tomto procesu ochrana proti jeho zneužití?

EU nepřijala zákon odpovídající americkému zákonu FARA, kdy musí neziskové organizace, které přijímají peníze ze zahraničí, vykazovat sami sebe jako zahraničního agenta. Nikdo neví, kdo tyto neziskovky platí a jakým zájmům vlastně slouží.

EU nemá žádné právo svěřovat těmto organizacím a soukromým korporacím kontrolu nad naší svobodou slova.

Babiš nám v ČR věší na nosy bulíky, zatímco jeho podřízení horečně pracují na nastolení korporátní diktatury v Evropě.

Potlačení svobody projevu je v rozporu s naším ústavním právem. Evropská komisařka Jourová z Babišovy strany ANO to však orwellovskou manipulací vydává za boj za svobodu slova.

Posuďte sami její projev, který pronesla v Berlíně, 26. září 2016.

Jourová v něm stále opakuje sousloví "občanská společnost", nedejte se však zmýlit - Jourová používá novodobý politický newspeak, kde „občanská společnost“ znamená neprůhledné neziskovky a nikoli občany:

Dámy a pánové,

dovolte mi začít vyjádřením mého uznání ministru Maasovi a vedoucí úloze, kterou Německo přijalo v boji proti nenávistným projevům na Internetu.

Pracovní skupina, kterou jste v roce 2015 založil, pane ministře Maasi, je pro nás průkopníkem stejně jako příkladem.

Máme problém. V posledních letech jsme svědky toho, jak se extremistické a netolerantní projevy šíří po celém světě jako divoký požár.

V dnešním digitálním světě bez hranic musíme tomuto rostoucímu jevu společně čelit. Proto se Evropská komise v květnu tohoto roku dohodla s významnými IT společnostmi o Kodexu chování, který má bránit nelegálním nenávistným projevům na Internetu.

Naším cílem je přinést změnu, aby lidé nemuseli žít v obavách, a zajistit, že Internet zůstane stále místem svobodného a demokratického projevu, kde budou respektovány evropské hodnoty a zákony.

Šíření nelegálních nenávistných projevů on-line nejen trápí lidi, kterých se přímo týká, ale také ovlivňuje ty, kteří v naší společnosti bojují za svobodu, toleranci a proti diskriminaci.

Pokud by bylo ponecháno bez dozoru, mohly by obavy z výhrůžek odradit tvůrce veřejného mínění - novináře a občany - od používání sociálních médií.

To ve skutečnosti znamená smršťování digitálního prostoru svobody projevu.

Všichni víme, že projevy nenávisti často vedou k trestným činům z nenávisti. Vzpomeňme na osud evropské poslankyně Jo Coxové, která byla brutálně zavražděna na počátku tohoto roku.

Následkem Brexitu a nenávistných kampaní proti cizincům, žijícím ve Velké Británii, a také následkem rasistického chování v jiných případech, zaznamenala občanská společnost společně s úředními orgány nárůst nenávisti o cca 57%.

"Toxické příběhy“ o migrantech a náboženských menšináchjsou pohonnou hmotou nejen pro obavy a předsudky, ale také pro palčivou nenávist vůči těm, kteří jsou vnímáni jako cizinci.

Svoboda projevu zahrnuje právo "obtěžovat, šokovat nebo rozčilovat stát či jakoukoli část obyvatelstva". Nezahrnuje však právo na podněcování k násilí a nenávisti. Nezahrnuje právo zaútočit na někoho na ulici, protože je polské, německé nebo jakékoliv jiné národnosti ... Považuji to za tak vážnou hrozbou, že mám v úmyslu vyburcovat ministry spravedlnosti na nadcházejícím říjnovémzasedání Rady ministrů spravedlnosti.

Reakce na rostoucí verbální a fyzické násilí v Evropě je velkou výzvou. Volá po průřezovém přístupu sdružujícím vzdělávání, občanství, integraci, sociální politiku a vymáhání práva.

Mou hlavní prioritou je zajistit, aby rámcové rozhodnutí o boji proti rasismu a xenofobii bylo řádně transformováno do národních trestních zákoníků a prosazováno tak, aby pachatelé on-line nenávistných projevů byly řádně potrestáni.

Projev podněcující k násilí či nenávisti je nezákonný. Jedná se o trestný čin.

Všichni oceňujeme sílu a význam Internetu. Ale Internet nemůže existovat mimo právní stát.

To je důvod, proč jsem se loni rozhodla spolupracovat s IT společnostmi a neziskovými organizacemi jako s důležitými spojenci v boji proti nenávistným projevům. A byla jsem potěšena tím, že internetové společnosti na sebe tuto odpovědnost převzaly.

Kodex chování, na kterém jsme se v květnu dohodli, je inovativním přístupem k řešení tohoto problému.

Pro IT firmy to znamená, že žádost o odstranění nelegálního nenávistného výroku musí být posouzena a odpovídající akce musí být provedena ve většině případů za méně než 24 hodin. To musí být vloženo nejen do podmínek služeb jednotlivých společností, ale také do zákona.

V mnoha případech on-line nenávistných projevů, zejména těch podněcujících k násilí, je postup zřejmý. A vypořádat se s nimi rychle, to bude znamenat obrovský rozdíl.

V jiných případech však může být obtížné rozhodnout, zda je řeč nezákonná nebo ne.

Existuje již mnoho oblastí, kde soukromé korporace, včetně IT společností, musí činit obtížná rozhodnutí právního souladu, například daně, účetnictví nebo případy týkající se práv zaměstnanců. U posuzování těchto případů musí mít jistotu, že mají k dispozici potřebné zdroje právního poradenství.

Zajištění právního souladu u nenávistné řeči se v ničem neliší.

Kromě spravování online obsahu řeší Kód chování i další důležité aspekty.

Usiluje o zlepšení spolupráce mezi IT společnostmi, občanskou společností a členskými státy.

Jeho cílem je zvýšit efektivnost nahlašování on-line projevů nenávisti.

Snaží se o posílení spolupráce s občanskou společností v boji proti nežádoucím příběhům a dává tak patřičný prostor zprávám, které oponují nenávistným projevům a respektují naše hodnoty.

Podepsání Kodexu chování bylo jenom prvním krokem vpřed. Nyní jej musíme efektivně implementovat.

Povzbudil mě pozitivní vývoj u nahlašování zpráv a užší spolupráce mezi IT firmami a občanskou společností. Tato úzká spolupráce bude klíčová pro to, aby se Kodex chování stal úspěšným projektem.

V současné době pracujeme s IT společnostmi a s občanskou společností na vypracování monitorovacího a vykazovacího zařízení, které by posuzovalo úspěšnost používání Kódu.

Mým cílem je mít nepřetržité posouzení dopadů a shromažďovat konkrétní údaje.

V tomto ohledu by pro nás byly nejcennější zkušenosti vaší pracovní skupiny v této oblasti, pane ministře Maasi.

Na úrovni EU budeme mít první příležitost k tomu, abychom podali zprávu o pokroku dosaženém Pracovní skupinou na vysoké úrovni pro potírání rasismu a xenofobie dne 7. prosince. Poté podám zprávu ministrům spravedlnosti na prosincovém zasedání Rady.

Po předběžném posouzení v prosinci a sledování trendů během dalších kol nahlašování zpráv uvidíme, zda Kodex chování opravdu funguje.

Pokud nebude fungovat, nebudu váhat jít zpět do Sboru komisařů a posoudit, zda nejlepším řešením tohoto problému není samoregulační cesta.

Na úrovni členských států vyzývám ministry, aby zvážili, zda je v jejich zemích v tomto směru naplněn potenciál vnitrostátních předpisů trestního a správního práva včetně transpozice rámcového rozhodnutí o Boji proti rasismu a xenofobii.

Tam je určitě mnoho práce, kterou je třeba udělat.

Spoléhám na vaši pokračující podporu tak, abychom společně skoncovali se zločiny nenávisti, jejichž příčinou jsou nelegální nenávistné výroky.

Děkuji.

Vážení, také Vám z toho běhá mráz po zádech?

EU nespolupracuje s občanskou společností ale s organizacemi, u nichž nikdo neví, kdo za nimi vlastně stojí.

Neziskovky nikdy nemohou nahradit skutečnou různorodou občanskou společnost, protože prosazují zájmy jen úzkého výřezu této společnosti.

EU, OSN a také národní vlády projednávají návrhy zákonů nebo strategie rozvoje s vybranými organizacemi a vydávají to za demokratický proces.

Proto dochází k tomu, že si přizvané organizace, neziskovky a korporace prosadí své cíle a občané jednotlivých zemí jsou pak donucováni represemi takto dohodnuté zákony či směry rozvoje naplňovat.

To ovšem není demokracie.

Strategie směřování mají být navrženy ve volebních programech jednotlivých stran a jen volby by měly rozhodnout, jakým směrem se společnost vydá.

Jourová na pokyn EU přistupuje k represím, protože občané EU se brání praktické implementaci bodu o přínosu migrace OSN Agendy 2030, který si v OSN určily korporátky a neziskovky jako výhodnou příležitost k byznysu.

Tento bod označuje jakoukoli (tedy i ekonomickou a zdravotní) migraci jako zdroj udržitelného rozvoje. Proto tuto migraci budou organizace, které jsou sdruženy v nástroji OSN Global Compact, nejen podporovat, ale i přímo REALIZOVAT.

To znamená, že prvním krokem pro zastavení migrace je přehodnocení tohoto bodu v Agendě 2030 udržitelného rozvoje, neboť tam byl zařazen na základě nepravdivých argumentů.

Vysílajícím i přijímajícím zemím způsobuje masová migrace obrovské problémy. Mnozí migranti, nalákaní nesplnitelnými sliby, se zklamáni vracejí do svých zemí zpět, jiní podléhají v cizině psychickým poruchám a další končí ve zločineckých nebo teroristických organizacích.

Masová migrace je zdrojem rozvoje jen pro neziskovky a korporace, které z ní profitují.

Abychom ale nezapomněli na ANO.

Jourová pro nás nechystá jen Kodex chování a nadvládu korporátek a neziskovek.

Navrhuje také zřídit úřad Evropského žalobce s přeshraničními pravomocemi a zde již končí veškerá legrace.

Tak neskákejte Babišovi na lep.

Zdroj: 1