V poslední době jsme bombardováni médii, jako správní Češi diskutujeme u piva, v práci nebo (jak je teď moderní) na sociálních sítích, o vlně ilegálních imigrantů která směřuje do Evropy. Dovolím se zase po dlouhé době rozepsat z pohledu policisty, za užití zkušeností kolegů ze zahraničí, co jsou – jak sami říkají – „bohužel“ dál.
V prvé řadě si dovolím říci něco o slovním spojení „Ilegální imigrant“. Ilegální znamená nezákonný, imigrant můžeme nahradit českým slovem přistěhovalec. Už to zní lépe? Ano, jedná se o nelegální přistěhovalce. Z pohledu našeho práva, které se v rámci naší společnosti vyvíjelo mnoho set let, se jedná o člověka nežádoucího na území našeho státu, který se zde ocitl, aniž by měl na pobyt na tomto území nárok, či jej měl dovolený. My to víme, toto právo jsme si sami budovali, ale my sami jako společnost jej nyní NERESPEKTUJEME!!! On, nelegální přistěhovalec, to ví také. Nejen to, že z hlediska zákona je zde protiprávně, ale i to, že my své vlastní zákony nerespektujeme!
V České republice to funguje – prosím, velmi zjednodušeně popsáno – tak, že tohoto nežádoucí přistěhovalce chytíme, ztotožníme (v rámci možností), prověříme jej základními registry, dáme mu najíst a do ruky papír, že má odcestovat a vykopneme jej za bránu sběrného tábora. My sami nerespektujeme vlastní zákony, myslíte, že on je bude respektovat? NIKOLIV! A tím to začíná… Takový člověk už nikdy neodejde dobrovolně, a my jej neumíme z důvodu přílišné humanity naložit na loď-letadlo-vlak a prostě odvézt zpět domů.
V druhé řadě si musíme uvědomit, kdo k nám přichází. Přichází k nám lidé, kteří nikdy v životě nesdíleli hodnoty eurokřesťanské civilizace, ač jsem nevěřící, tak tyto hodnoty jsem převzal v rámci naší civilizace a považuji je za své. Oni nikoliv. Mají jiné hodnoty, jiné zvyky, jiný způsob myšlení… to vše se vyvíjelo u těchto lidí stovky let. Je nemyslitelné, aby jako skupina převzali náš způsob myšlení, hodnoty a životní postoje během několika let, už vůbec ne v takovém množství. Proč?
Odpověď je jednoduchá… Pokud člověk přijde do skupiny lidí, která nějakým způsobem žije, přemýšlí a uvažuje, převezme jejich způsoby, aby zapadl a přežil. To jsou základní přírodní instinkty. Pokud ale v této skupině bude skupina dost silná na to, aby si prosadila své importované zvyky, doje k problému. Kdo se komu přizpůsobí? Obrazně řečeno JEDEN IMIGRANT JINÉ KULTURY JE OBOHACENÍ, DAV JE POHROMA.
Za třetí je třeba se zamyslet, proč k nám přicházejí. V jejich zemi je válka, hlad, chudoba… nevyvracím tuto teorii. Jsem i pro to, jim pomoci, pakliže budou chtít. Schválně jsem se několika z nich zeptal, a zeptal jsem se i zahraničních kolegů, zda si položili ve svých zemích stejnou otázku. „Pakliže Vám pomůžeme doma nastolit mír, budete moct doma pracovat a budovat svůj stát a domov, vrátili byste se?“ Věřte mi nebo ne, ale téměř 100 % odpovědí znělo Ne. Oni nechtějí zpět a už nikdy neodejdou, vědí dobře, jak jsou v Evropě nastavená pravidla…
Vzpomeňte si na naše romské spoluobčany, kteří svého času pod příkrovem diskriminace žádali v UK nebo Kanadě o azyly. Nejdříve UK i Kanada ukazovaly na ošklivou ČR, jak jsme k nim zlí. Později je sami vyhostili a potichu vrátili, když zjistili, že v drtivé většině jim šlo jen o lepší život bez nutnosti se sami o něj zasloužit. Tohle je stejné, jen si to ještě mnoho lidí nechce připustit.
Za čtvrté si musíme uvědomit, že krmit sami sebe mrtvými dětmi na plážích pro obměkčení srdcí je cesta do vlastní záhuby. Kolik dětí zemřelo zbytečně na našich silnicích a nikdo ani slzu neukápne, natož aby se kvůli tomu rozjela taková mediální masáž. Je třeba jasně říct, že za smrt toho dítěte nejsme zodpovědní MY, ale ten rodič, který s ním vlezl na přeplněnou loď a riskoval tak jeho život. V naší společnosti máme sami problém uživit často i jedno dítě, těmto lidem nezáleží na tom, zda dítě přivedou do alespoň nějakých trochu vhodných podmínek. Oni takto prostě nepřemýšlí.
Zkušenost mého kolegy z francouzské Marseille je opět příkladná. Do Francie se ilegálně dostala rodina ze Sýrie, vcelku normálně situovaná rodina dokonce se zázemím. Měli 5 dětí, cestou do Francie 2 zemřely. Když s rodinou kolega mluvil, tak se ptal, proč tolik s dětmi riskovali. Odpověď mě zaskočila: „Buď projdeme, nebo si uděláme nové, a tady se o nás postaráte“. Pro mě odpověď nepochopitelná, pro kulturu, která k nám jde naprosto normální.
Za páté je třeba jasně říct, že na naší lodi Evropa prostě není tolik místa, abychom zachránili všechny. Loď Evropa je přesné přirovnání. Evropa, jako kontinent, jako civilizace, má omezené zdroje. A zdroje budou i dle odborníků příští důvody válek. Do naší lodě může přistoupit pár tisíc uprchlíků, ale nikoliv miliony. Pokud si jasně neuchráníme své domovy, své vlasti, brzy přijdeme nejen o domovy, zemi, ale i o loď Evropa, která se prostě přetížením potopí. A jak se potopí? I s námi, a my nemáme záchranné čluny, tady není cesty zpět.
Za šesté řekněme nahlas ANO, pomůžeme. Ale u Vás doma. Jsi statný a silný chlap? Vadí Ti, že máš doma Islámský stát? Proto jsi uprchl? Dobrá, my Ti pomůžeme, nakrmíme Tě, vycvičíme, vybavíme, prostě pomůžeme… Ale svůj stát si vybojuj, svůj domov si sám ochraň. A potom, až uvidíme, že to myslíš vážně, že sem nejdeš jen parazitovat, pak pomůžeme i při obnově Tvého domova. Ale tohle je náš domov. Přijď sem na návštěvu, uvítáme Tě, přijď za obchodem, pohostíme Tě, ale doma jsme každý někde jinde a tak nejlépe se můžeme respektovat s vědomím, že jeden druhému přejeme z čistého srdce to nejlepší.
Pokud půjdeme dále touto cestou, čeká nás válka. Ne válka, jak jí známe z vyprávění dědů nebo z televizních záběrů či nedej bože filmů. Ale válka v ulicích měst, rabování, znásilňování… Přeháním? Nikoliv, to je realita mnoha francouzských, britských, holandských, švédských… …měst. Jeden britský kolega mi řekl krásnou větu. „Závidím Vám, že jste měli komunismus. Ne pro ten komunismus, ale proto, že se k vám tohle multikulturní zlo nedostalo. Máte nezkaženou zemi, tak si jí chraňte, závidím Vám a vím, proč to říkám“. Tahle slova vytesat do kamene.
Na závěr bych rád řekl, že nejsem rasista, xenofob či cokoliv jiného. Nevadí mě lidi dle rasy, náboženství, pohlaví ani orientace… Vadí mi lidi, co ničí mé hodnoty a můj způsob života, který jsem se rozhodl a zavázal chránit. A vidím, že tohle je cesta sebedestrukce.
Zdenek Buřič
Zdroj: 1