„Havel je často považován za morální autoritu, ale to je v příkrém rozporu se vším, co si lze o jeho životě přečíst,“ zmiňuje Guttmann ve svém textu, v němž se odkazuje na mnohé publikace. „Jde o typickou kafkovsko-haškovsko-cimrmanovskou situaci: Člověk, který psal o životě v pravdě, žil v polopravdě. Doložená fakta demonstrují Havlovu nemorálnost, jež má původ v jeho rodině a provází ho od raného mládí,“ podotýká následně autor, jenž pravidelně publikuje na serveru

Ten popisuje, jak rodiče Havla byli vždy v kontaktu se slavnými a důležitými lidmi. Za první republiky získala například Havlova rodina pomocí politického oportunismu a i vyložené korupce významné postavení ve výrobě filmů a faktický monopol na promítání cizích filmů, píše.

„Členové Havlovy rodiny se za druhé světové války přátelili s nejvyššími nacisty, členy tajné služby, gestapa a protektorátní vlády. Strýc Miloš Havel nejen pasivně kolaboroval, ale dokonce žádal své nacistické přátele, aby použili násilí proti jemu nepohodlným lidem. Firma Lucernafilm natočila v době okupace a holocaustu mnoho idylických a veselých filmů. Malý Václav za války obdivoval německé uniformy a běhal na ulici za vojáky, jak láskyplně poznamenala ve svém deníku Václavova maminka,“ uvádí nelichotivá fakta Guttmann. Po válce podle jeho zjištění byla rodina získána pro spolupráci s novým režimem.

Archiv Ministerstva vnitra dle jeho slov jasně dosvědčuje, že Havlův strýc Miloš podepsal spolupráci s StB a všichni členové rodiny včetně synovce Václava si toho jistě byli vědomi. „Rodinné konexe pomáhaly i Václavovi Havlovi, například když byl přijat za kulisáka v divadle ABC na přímluvu otce u ředitele divadla, což znamenalo začátek jeho divadelní dráhy,“ zmínil Guttmann s tím, že Havlův otec se vyznačoval sympatiemi k socialismu, jež přešly i na syna Václava.

„V době stalinských procesů v roce 1952 byl vášnivým stoupencem socialismu a odpůrcem kapitalismu. Tyto názory si Havel udržel až do nejzralejšího věku a sebe označoval nejen za pouhého socialistu, ale za ‚socialistu mravního‘, protože slovo mravní bylo jeho nejoblíbenějším přívlastkem. StB kontaktovala Havla již kolem roku 1954 a udržovala s ním kontakt po celé trvání socialismu v Čechách,“ poznamenává.

Všímá si však i Havlových životopisů, v nichž Václav tvrdil, že kvůli svému buržoaznímu původu nemohl studovat. „Faktem je, že byl Havel, na rozdíl od mnoha nadaných lidí, přijat na ČVUT a školu pro nezájem opustil,“ říká.

Stranou neponechává ani Havlův pobyt ve vězení, kdy byl uvolňován a byly mu například umožňovány schůzky s manželkou. Zúčastnil se prý i soutěže o titul Vzorný pracovník. „Po propuštění z vězení měl Havel klid a bylo mu postupně umožněno stát se neoficiální hlavou opozice, za niž se stále více cítil oprávněn monopolně jednat. Jak probíhala v Rusku perestrojka, komunisté se již několik let chystali na nenásilné předání moci, i když nekompromisní opozičníky drželi stále v šachu. Havel později přiznal, že již několik let před sametovou revolucí ho komunisté kontaktovali,“ popisuje Guttmann. A popisuje i situaci po 17. 11. 1989, kdy StB prý měla situaci pod kontrolou a Havlovi zajistila vstup na tribunu.

Všechna svědectví podle Guttmanna také potvrzují, že Havel nepromeškal jedinou příležitost na sebe upozornit či prosadit se. I když psal rád o morálce, sám trpěl rozvolněnými mravy. „Beze studu chodil s manželkou svého nepřítomného kamaráda a neloajalitu své manželce žertovně nazýval citovou odstředivostí,“ popisuje.

„Havlův život v pravdě se zdá absurdnější než všechny jeho absurdní hry dohromady. Zcela absurdním byl obdivovatel hippies, který vedl válku proti civilním obyvatelům spřáteleného státu. Nejabsurdnější však je, že se tomuto filosofovi podařilo častým opakováním slov ‚mravnost‘ a ‚pravda‘ stát se hrdinou a morálním vzorem nejen pro Rudé právo, ale i pro mnoho důvěřivých lidí. Morálním vzorem se stal člověk, který ignoroval kolaboraci své rodiny s nacisty i komunisty a který se handrkoval o peníze,“ uzavřel nelichotivě Guttmann se slovy, že hrdinou se stal člověk s temnou minulostí.

Co o tomto článku bylo napsáno:

Miroslav Macek: 20. září t.r. publikoval Tomáš Guttmann na Neviditelném psu článek „Morálka Václava Havla a jeho rodiny - doložená fakta o jejich životě jsou málo lichotivá“. Článek byl ze serveru za několik hodin stažen, a to s půvabným bolševickým odůvodněním, že "článek je zbytečný, jelikož Havel není pro současnou politiku už významný a řada informací o něm i jeho rodině je už beztak dávno známá". Zdá se, že kráčíme nazpět docela mílovými kroky…

Zdroj: 1

Zdroj: 1