Dlouho jsem přesvědčená, že ač se světová moc stěhuje do Číny, v hlavní roli bude Írán, přesněji obdoba Perské říše, která ve své době zahrnovala Blízký východ, sever Afriky a jih Evropy (1), tedy stejné území, jaké má nově zahrnovat EU s vlastní armádou, ovšem islámská EU (2). Stejně dlouho jsem přesvědčená, že Turecko čeká rozklad, spojený s překreslováním blízkovýchodních hranic, protože nikoliv Turecko, ale Írán se má stát blízkovýchodní islámskou mocností, a to z toho důvodu, že Írán má vytvořit mocný politicko-náboženský komplex, který bude velet všem blízkovýchodním energetickým zdrojům (3).

Dlouho jsem tápala, ve prospěch jaké země má o kus svého území přijít Turecko – jestli to bude vznik Kurdistánu anebo vznik tzv. Velké Arménie, časem se mi ale ukazovalo, že Kurdistán byl v zájmech USA, zatímco v zájmech globalistů je Arménie, o čemž mě přesvědčilo jak aktualizování arménské genocidy, uznané A. Merkelovou, prezidentem Zemanem i papežem, ale i důležitost, jakou dění kolem Náhorního Karabachu (Arménie) přikládá prezident Putin (4).

Dále jsem mockrát psala, že za zásadní událost naší doby považuji jadernou dohodu s Íránem, které bylo po velmi pracných jednáních dosaženo v červenci 2015 a která ve své podstatě znamenala konec dominance Západu a předávání moci Východu (Číně), přičemž o Írán šlo od samotného začátku Arabského jara (5). Rok 2015 dále přinesl několik s Íránem souvisejících a velmi podstatných události: V Číně vznikla banka AIIB (6), Evropa poprvé naplno pocítila vlnu uprchlíků (7), USA a Británie s nejvyššími poctami přivítaly čínského prezidenta a symbolicky mu tak předaly žezlo hegemona a současně Rusko vstoupilo do Sýrie (8). Pokud jde o letošní rok, tak zásadními událostmi byly brexit, pokus o puč v Turecku a volby v USA, přičemž jejich společným jmenovatelem je odstavování vlivu USA a NATO z Evropy – vše stále ve prospěch Íránu (9). Ale naprosto zásadní událostí se stalo Aleppo, ve kterém USA utrpěly definitivní porážku (a s nimi i Izrael, kolem kterého se rovněž po celý rok stahovala mračna ve prospěch Arménie – tu přes rezoluci UNESCO (10), tu přes právě aktuální rezoluci OSN (11).

Jestli jsem v jiném článku (a v diskusích) psala, že v Sýrii se historie přepisuje především tím, že Írán přes ní získal přístup na Středozemní moře ( což znamená, že globalisté konečně mají řešení, jak Evropu 1) zbavit závislosti na ruském plynu a tím odstavit Rusko a 2) posílit v Evropě vliv Íránu/islámu), nebyla to konečná v dění kolem Íránu. A že Íránem opravdu jde o budování obdoby Perské říše, to mi potvrzují zprávy z posledních dnů.

Před týdnem (zakrátko po Aleppu) totiž íránský prezident Rouhani uskutečnil první etapu svých cest po Blízkém východě, která zahrnovala tři země: Arménii, Kazachstán a Kyrgyzstán. Ač všechny tři mají velký význam (Kazachstán/Astana, Kyrgyzstán země, kde má být zopakován syrský scénář), pro mě je nyní významná právě Arménie.

Prezident Rouhani byl přivítán arménským prezidentem Sargsyanem na letišti, oficiální uvítací ceremoniál pak pokračoval v prezidentském paláci.

V průběhu dne oba prezidenti podepsali pět memorand o porozumění a dohod o spolupráci mezi Teheránem a Jerevanem v různých oblastech (zdroj). Ruské stránky však k návštěvě přinesly obsáhlejší komentář, cituji část:

Návštěva íránského prezidenta v Arménii se ukázala bohatou nejen ve smyslu podpisu dokumentů, rozšiřujících spolupráci obou zemí, ale i ve smyslu vybudování geopolitického rámce, který v budoucnu může mít velký vliv na další dění v regionu. Pro Arménii, blokované Tureckem a Ázerbájdžánem, může být perspektiva, že se v budoucnu stane koridorem, SPOJUJÍCÍM ČERNÉ MOŘE s PERSKÝM ZÁLIVEM, motivujícím stimulem k ekonomickému rozvoji a k novým investicím. A pro Írán, který přes Arménii a Gruzii může získat PŘÍSTUP NA ČERNÉ MOŘE a DO EVROPY, ač jej může získat i přes Ázerbájdžán, je to událost značného významu.

Z obrázku níže pak je zjevné, že jestliže přes Sýrii Írán získal vstup na Středozemní moře, přes Arménii (Ázerbájdžán, Gruzii, Turecko) jej chce získat i na Černé moře, což už budou dvě moře, přes která získá přístup do Evropy. Když k tomu přidáme, že už má přístup i na Kaspické moře, činí to z něj zásadní spojnicí mezi Čínou a Evropou. Ale (jak lze vidět na dalším obrázku), to není celé.

Na druhém obrázku jsou černě vyznačeny plánované přístupy Íránu na tato moře (červeně označená): Středozemní moře, Černé moře, Kaspické moře, Perský záliv, Hormuzský průliv, Ománský záliv, Arabské moře, Adenský záliv (spojenec Jemen), Rudé moře. To ale stále není celé, protože ve výše zmiňovaném článku z ruských stránek se uvádí, že Arménie se pro Írán má navíc stát spojnicí mezi Černým mořem a Perským zálivem.

A že to má být Arménie, kdo má splnit roli hlavního spojence Íránu, je dáno nejen historickou blízkostí Peršanů a Arménů, ale dále tím, že Ázerbájdžán a Gruzie jsou prozápadní země (NATO, EU), zatímco Arménie nejenže má s oběma zeměmi špatné vztahy, ale mezinárodně má status, že proti ní nikdo nepůjde (pozn.: židovská země?) . Aby Írán především Ázerbájdžán vyvázal ze západního vlivu ( a mým pohledem aby byly pod jeho vlivem i kaspické energetické zdroje), chce z Ázerbájdžánu (jak uvádí ruský článek) vytvořit konfederativní součást svého státu. Což by mohlo znamenat, že Ázerbájdžán ve své současné formě přestane existovat, zatímco význam Arménie bude stoupat, otázkou je, jestli a nakolik by to vyřešilo jejich vzájemné nepřátelství a boje o Náhorní Karabach. Co to bude znamenat pro Turecko a jak bude Arménie upřednostněna v jeho případě (a jestli Turecko o kus svého území stejně jako o blízkovýchodní vliv přijde), o tom se dle mého právě intenzivně jedná. A protože o kus území zřejmě má přijít i Sýrie, resp. i ji možná čeká nějaké dělení, jakému se velmi pravděpodobně nevyhne Irák, po Aleppu všechna jednání běží na plné obrátky.

Írán se stává dominantní velmocí Blízkého východu, velmocí, která nejen bude mít pod kontrolou všechny blízkovýchodní energetické zdroje, ale v projektu Nové hedvábné stezky ovládne všechny cesty po moři, ba co víc – bude mít vládu nejen nad Čínou, ale přes Středozemní a Černé moře i NAD CELOU EVROPOU. A jak dění pokročilo, stále více jsem přesvědčená, že evropský islámský chálifát je hotový (ostatně -íránský prezident již vyzývá ke sjednocení všech muslimů )

Rusko, které dávno pochopilo, že jde o další tažení proti němu, k „vodní“ části Nové hedvábné stezky vytváří „suchou“, pozemskou alternativu, projekt Sever – Jih,(ve které ovšem počítá s Ázerbájdžánem!). A pokud jde o cestu po vodě, pak teprve nyní se pro Rusko naplno ukazuje 1) význam Krymu v Černém moři, 2) význam jakéhož-takéhož spojenectví s Tureckem, kterému patří kus Černého moře a 3) snaha Ruska o získání Bosporu a Dardanel v případě rozkladu Turecka.

Nyní ještě jednou k první etapě návštěv íránského prezidenta na Blízkém východě. Další zemí, kterou prezident Rouháni stihl navštívit, byl Kazachstán (Astana), kde se setkal s prezidentem Nazarbajavem:

Protože jde o návštěvu se členy EAHU (Eurasijský ekonomický svaz, zvaný též Eurasijská hospodářská unie – ekonomická unie sdružující Bělorusko, Ruskou federaci, Kazachstán, Arménii a Kyrgyzstán. Dohoda o vzniku unie, jejíž účelem je přispívat k užší integraci členských zemí, byla podepsána dne 29. května 2014 v Astaně prezidenty tří států – Ruska, Běloruska a Kazachstánu, přičemž v říjnu se připojila i Arménie. V platnost dokument vstoupil 1. ledna 2015. – více ), mohlo by se zdát, že všechno je v pořádku.

Ale hned po návštěvách Rouhaniho, měly země EAHU 27.12. v Petrohradu podepsat společný kodex, to se však nepodařilo, protože prezident Běloruska Lukašenko se nezúčastnil, protože se „obává vlivu ruské politiky“ a stále více pošilhává po EU, více v článku „Lukašenko přes čáru“. A mě se chce zeptat, jestli náhodou pro Rusko stejně „spolehlivými“ partnery nejsou i Kazachstán či Arménie (ač s Arménií to opět nepůjde bez Ruska, protože s ní má Rusko (moudře?) dohodu o vojenských základnách až do roku 2044 …

Jisté se mi jeví jen jedno – že Evropa je právě velmi blízko svému konci a že ti, kteří táhnou proti Rusku, táhnou proti jediné šanci, jak se Evropa ještě může zachránit. V této chvíli to jistí kousek Černého moře pod ruským vlivem – Krym, jehož „anexi“ by paradoxně pouze Trump měl uznat (ač na doporučení Kissingera – více zde)

Na závěr zbývá připomenout, že příští rok v Astaně proběhne Expo 2017 a že se jej zúčastní i papež

Všechny souvislosti se mi opět do článku nevešly, já ale myslím, že stačí pohled na mapy (včetně úvodní s historickým územím Arménie).

Zdroj: 1