V Německu přesto vznikla na Google Maps mapa zachycující všechny možné uprchlické delikty. A je to neveselý pohled. Němci si na Google Maps začali zanášet zločiny migrantů, které se v zemi staly a jež oficiální média nějak zapomínají zveřejňovat.

Mapa se — ironicky — jmenuje Mapa ojedinělých případů, protože pro zločiny imigrantů je v Německu zaveden politicky korektní termín „ojedinělý případ“. Z mapy ovšem vyplývá, že ty „ojedinělé případy“ jsou dost masové.

V interaktivní mapě si můžete zadat, kterou kategorii kriminálních činů chcete zobrazit. Sexuální útoky skoro sto osmdesát, loupeže a krádeže osm set sedmdesát devět, znásilnění a pokusy o ně dvacet, vraždy a pokusy o ně — padesát a také dvacet osm teroristických útoků. Navíc rušení veřejného pořádku a výtržnictví, kriminální útoky, žhářství. Prostě — jeden velkej malér. Když si v mapě navolíte zobrazení všech protiprávních činů imigrantů v Německu, máte před sebou německou mapu jako pocákanou barvami. Každá barva za jeden typ trestné činnosti.

Je úplně zbytečné, že se mainstreamová média snaží podobné informace nezveřejňovat a předvádět naaranžované scény šesti muslimů demonstrujících proti terorismu. V době internetu si lidé cestu k těmto signifikantním datům ale stejně najdou a ony negativní emoce směrem k uprchlíkům zaujmou stejně, jako by ta data byla v mainstreamových médiích. Takto, když je oficiální elity tutlají, se kromě nechuti k přistěhovalcům může ještě navíc výrazně šířit nedůvěra v oficiální, vládní informace, včetně informací provládních médií. Uvedená data prostě jsou nakonec známá, přes autocenzuru sluníčkářských novin, a lidé jsou ve výsledku ještě o trochu nasranější, než kdyby se z těch čísel nedělalo tabu.

Ale závěrem: Co z té mapy vyplývá? V podstatě to, co všichni věděli a co všichni vědí i dnes — jenomže ona německá mapa dává k té předpokládané obavě materiální, objektivní základ. A to poznání říká, že s příchodem imigrační vlny zcela samozřejmě přišla i vlna zločinů imigrantů. Že tato vlna zvedla kriminalitu a snížila bezpečnost občanů v sousedním Německu, kam směřovala většina žadatelů o azyl z přílivu trvajícího už od roku 2015. A z toho samozřejmě vyplývá, že je pro bezpečí a komfort nás samotných v naší zemi nesmíme přijímat žádné přerozdělovací kvóty, nesmíme otvírat uprchlíkům náruč, a naopak se musíme snažit, aby (především) muslimských imigrantů u nás přibývalo co nejméně.

Zdroj: 1