Výbor pro občanské svobody Evropského parlamentu odsouhlasil návrh na reformu tzv. Dublinského systému. Dokument s datací 19. října 2017 navrhuje zásadní změny na nápravu současných slabin azylového systému a podle autorů zároveň slibuje vidinu, jak vytvořit robustní a stabilní azylový systém pro členské státy Evropské unie do budoucna.

Evropský parlament je dle návrhu na reformu tzv. Dublinského systému nyní připraven o nich vyjednávat s členskými zeměmi Evropské unie. Dokument, který dal dohromady výbor pro lidská práva Evropského parlamentu, ještě čeká formální schválení během listopadového zasedání Rady Evropy ve Štrasburku.

Klíčovými body a změnami, které do Dublinského systému dokument navrhuje, jsou například trvalý a automatický systém na přerozdělování žadatelů o azyl mezi členské státy Evropské unie podle stanoveného redistribučního klíče, možnost výběru pro žadatele o azyl až ze čtyř zemí a možnost umístění do daných zemí ve skupinkách podle přání žadatelů.

Podílet se musí všechny země

„Všechny členské země Evropské unie se musí podílet a rovněž převzít odpovědnost za žadatele o azyl ve smyslu snížení disproporční zátěže na migrační krizi nejvíce exponované hraniční státy Evropské unie,“ stojí v dokumentu. „Zároveň musí dojít ke zvýšení bezpečnostních opatření. Všichni žadatelé o azyl musí být registrováni ihned po svém příjezdu a členské státy Evropské unie musí udržovat své vnější hranice. Žadatelé o azyl musí rovněž respektovat pravidla systému a nepokoušet se cestovat mezi státy na vlastní pěst,“ píše se v něm dále. Lidé, kteří potřebují mezinárodní ochranu, tedy skuteční azylanti, by ji v budoucnu podle autorů dokumentu měli dostat mnohem rychleji. Stejně tak by ale měla být zrychlena i repatriace těch, kteří nárok na azyl nemají.

Detaily relokace, které dokument zmiňuje, jsou následující. Mělo by být zohledněno, k jaké z evropských zemí má daný žadatel o azyl „autentické vazby či pouto“, tedy například v rodinném slova smyslu. Právě pouto či vazby k danému státu totiž podle dokumentu zvyšují možnost integrace jedince a zároveň i snižují pravděpodobnost, že se žadatel o azyl bude svévolně a na vlastní pěst přesouvat do nějaké jiné evropské země.

Pro ty z migrantů či uprchlíků, kteří pouto či vazbu k žádné z evropských zemí nemají, pak dokument navrhuje permanentní relokační mechanismus. O rozdělení těchto žadatelů bude rozhodovat distribuční klíč. Za přidělení či odmítnutí azylu tak bude nově odpovědná podle daného klíče určená evropská země a nikoliv ta, do které vstoupili jako první, jak tomu bylo doposud. Tato změna by podle dokumentu měla zabránit tomu, aby státy EU mající hranici s tzv. třetími zeměmi (státy mimo evropskou integraci, pozn. red.) musely nést disproporční vysokou tíhu migrační krize výlučně na svých bedrech.

Dokument navrhuje i další změny. Příchozí migranti na území Evropské unie podle něj budou muset být okamžitě registrování. Stát, ve kterém se objeví jako v prvním, jim bude muset sejmout otisky prstů a porovnat je s evropskými databázemi. Tyto vstupní kontroly by však podle zprávy měly být výrazně rychlejší než doposud a to proto, aby se zamezilo přetížení na hranicích Evropské unie s třetími zeměmi, tedy v místech, kde se logicky uprchlíci koncentrují. Rovněž by mělo dojít k rychlé filtraci těch migrantů, jejichž šance na udělení azylu jsou příliš malé či zcela mizivé.

Rychlejší sjednocování rodin

Další prioritou, ke které by měl reformovaný Dublinský systém směřovat, je zaměření na děti a na dětské žadatele a zohlednění jejich nejlepších zájmů. Rychlejší by v novém systému mělo být i tzv. sjednocování rodin.

„Žadatelé o azyl by měli být co nejrychleji přemístěni do země, o které tvrdí, že v ní mají příbuzné. Pokud se jejich tvrzení ukáže jako nepravda, bude žadatel přemístěn do jiné země na základě redistribučního klíče,“ stojí v dokumentu „Země, které se odmítnou podílet na relokačních mechanismech, budou mít limitovaný přístup k eurofondům a nebudou moci využívat prostředky Evropské unie k navracení těch žadatelů o azyl, jejichž žádosti odmítly,“ dodává dále dokument.

Evropská unie se potýká s migrační krizí již několikátý rok. Problém přetěžování starých zemí EU migranty chtěl Brusel vyřešit zavedením povinných uprchlických kvót. Ty sice hlasováním členských zemí prošly, ale setkaly se se silným odporem zemí postkomunistického bloku a takzvané Visegrádské čtyřky: Polskem, Slovenskem, Maďarskem a Českou republikou. Povinné kvóty letos končí a zatím není jasné, co přijde náhradou. Objevují se různé návrhy – od zřizování center pro uprchlíky přímo v Africe až po názor, že kvantum uprchlíků, které přijmou, by si měly země individuálně určovat samy. Jistým východiskem by mohla pravděpodobně být i reforma tzv. Dublinského systému.

Zdroj: 1