Na zdejší život si rychle zvykl, do svého rodiště už by se prý nevrátil. „Bylo mi fuk, co tu budu dělat, hlavní pro mě bylo bezpečí,“ přiznává usměvavý mladík Shabi Shafaq.

Šestadvacetiletý Shabi vyrůstal v demokraticky smýšlející rodině. Narodil se v afghánském hlavním městě Kábulu, který byl v devadesátých letech ovládán radikálním hnutím Táliban. Nepříjemné zážitky způsobené tvrdým režimem a strach o vlastní bezpečí jej přiměli k tomu, že se jednoho dne rozhodl hledat štěstí jinde. Volba padla na Brno, kde již v té době žil jeho starší bratr. „Měl jsem štěstí, brácha tady byl už deset měsíců. Jak se říká, doma je doma, ale když vám společnost pořád něco zakazuje a říká, jak máte žít, tak vás to donutí opustit svou zem,“ vysvětluje Shabi proč se rozhodl emigrovat. V Afghánistánu byl na vlastní oči svědkem hrůzných událostí, které většina z nás zná jen z televize. Při cestě do školy nejednou narazil na oběšence, jindy musel na fotbalovém hřišti jako domnělý divák sportovního utkání sledovat veřejné sekání rukou usvědčeným zlodějům.

Když se Shabi mezi řeči zmiňuje, že je muslim, známým gestem při tom naznačuje uvozovky. „Lidé se mě třeba ptají, jestli tu chodím do mešity, nikdy jsem v ní nebyl ani v Afghánistánu. Taťka nás vychoval jinak, do ničeho nás nenutil. Nikdo z mé rodiny ani nechodil zahalený, sám to nemám rád. Když někdo z tamního prostředí utíká, ať to netahá sem. Pokud někdo věří v Boha, nemusí to přece každému ukazovat, stačí, když věří srdcem,“ říká Shabi. Zásadním problémem je podle něj fakt, že jsou často muslimové házeni do jednoho pytle. Automaticky je pak islám vnímán jako nepřátelské vyznání. „Když někdo udělá něco špatného a zvolá Alláhu Akbar, neznamená to přeci, že jedná za mě nebo dokonce za všechny muslimy. V Koránu se píše, že když někdo zabije nevinného člověka, jako by zabil celé lidstvo,“ vysvětluje Shabi.

Radikální organizace, jakou je třeba samozvaný Islámský stát, jenž stojí kromě jiného za nedávnými útoky v Paříži, nemají podle Shabiho s vírou v Alláha naprosto nic společného. „V oblasti Středního východu jsou rozsáhlá naleziště ropy, proto se tam pořád válčí. Využít toho samozřejmě chtějí i místní skupiny, které k sobě potřebují nějakou cestou nalákat co nejvíce lidí. Díky rozvrácené společnosti a nevraživosti západním zemím vůči státům, kde je 99% islamistů získávají tyto skupiny spojence. Sami o Islámu ani jiném náboženství přitom nic nevědí. Ať je to Al-Káida nebo Islámský stát, pořád jde o stejnou fabriku, jen na sobě mají jinou značku,“ tvrdí Shabi Shafaq. Sám je otřesen skutečností, že jeho země má dalekosáhlou historii, kterou dnes již téměř nemá čím doložit. „Když zničíte historii, zničíte vlastně základy té země. Lidé pak sami začnou utíkat, a to je právě příležitost danou oblast obsadit. Jediný, kdo ve skutečnosti proti těmto skupinám opravdu bojuje, je Rusko, ostatní jsou jen figury, kterým jde o ropu,“ myslí si Shabi, podle nějž Afghánistánu nejvíce svědčil komunismus. Dodává také, že dokud na Blízkém východě bude ropa, nikdy v jeho oblasti nenastane klid.

Zdroj: pp.com