Zhruba před rokem dospěl ke svému vyvrcholení případ pětice Čechů unesených v létě roku 2015 za poněkud podivných okolností v Libanonu. Celá kauza není dodnes úplně jasná. Ovšem čtyři z unesených Čechů se nyní hodlají se státem soudit o čtyřicetimilionové odškodné.

Připomeňme si ve stručnosti, co se tenkrát stalo. Výprava pěti našich „turistů“ zmizela z údolí Bikáa (Beká) na východě Libanonu. Na tomtéž místě se pak překvapivě po přibližně půl roce dostala zase na svobodu. Co zrovna v tomto místě pohledávali, když je obecně známo, že z celého Libanonu je právě tato část nejnebezpečnější, protože v jeho východní části, v blízkosti hranic se Sýrií probíhá válka mezi libanonskou armádou, jednotkami Hizballáhu a různými teroristickými skupinami, ať je to Islámský stát či skupiny spojené s frontou an-Núsra, je naprostou záhadou. Každý obyčejný a příčetný turista by se této oblasti vyhnul na honů. Co tam tedy dělala údajně turistická skupina složená z právníka (který původně zastupoval Libanonce Fajáda, který byl v ČR obviněn z podpory terorismu a měl by být vydán do USA), pracovníka armády či našich bezpečnostních složek, tlumočníka a dvou regionálních novinářů!? A jakou záhadnou shodou okolností si za řidiče najali bratra u nás drženého možná teroristy, nebo také možná agenta Hizballáhu, o jehož osvobození měl Libanon eminentní zájem? A byli vůbec opravdu uneseni? Tehdejší informace místního deníku An-Nahár naznačovaly, že v Libanonu pobývali jako něčí „hosté“ a libanonské bezpečnostní zdroje o nich věděly.

Do republiky se vrátili za okolností, které nikdy nebyly zcela objasněny. Ministr obrany Martin Stropnický tehdy veřejně potvrdil, že podmínkou bylo nevydání zadržovaného Fajáda do Spojených států. Tolik stručné shrnutí celého podivného „únosu a osvobození“ pětice Čechů.

Čtyři z unesených, tedy advokát Švarc, překladatel Homsi a novináři Dobeš a Kofroň žádali následně od státu odškodnění. Žádost ovšem postupně odmítlo ministerstvo financí, ministerstvo vnitra, zahraničí i spravedlnosti.

Nyní tedy, poté co se svou poněkud nepochopitelnou žádostí o odškodnění neuspěli, se hodlají se státem soudit o již zmíněných 40 milionů korun. Mají prý důkazy, že stát při řešení únosu selhal. Kdyby podle nich tajné služby lépe spolupracovaly, nemusel se incident stát.

Daleko pravděpodobněji se však jeví, že selhal zdravý rozum a soudnost pětice cestovatelů; že prostě učinili blbé rozhodnutí. A lidová moudrost praví, že za blbost se platí.

Zdroj: 1